Závěr první části tvoří dvojdíl The Two Detectives, o kterém Kris prohlásila, že: „Tak tohle je bez debat můj nejoblíbenější díl.“ Než jsem stihla namítnout, že tu je další část, dodala: „No, zatím .“ I když to ze začátku mohlo vypadat na Holmesovskou idylku o detektivovi, který vyřeší všechny případy, až moc brzo se ukázalo, že Sherlock není v pohodě. Kris z toho měla pocit, že lituje, že nezabil Jeffersona, a já souhlasila s jediným rozdílem. Podle mě by ho Sherlock tak jako tak nezastřelil a sám si to uvědomuje, jenže věci nejdou podle jeho představ, a tak se z toho snaží někoho obvinit. A BUM! Tady máme Johna. Šťastného Johna se svým deníčkem, který stál věrně po jeho boku, i když ho sotva znal. No není divný, že sotva poznal úplně cizího týpka, už mu pomáhá dopadnout vraha, Scotland Yardu navzdory? Sakra, vždyť Sherlock mohl klidně lhát! Co na tom, že ho předtím svou dedukcí totálně ohromil? Podle mě máme co dočinění s tím nejhodnějším Joh...