Přeskočit na hlavní obsah

Kapitola 1, Pochod smrti

Pochod smrti


Řetězy a pouta při každém kroku rytmicky řinčely a jejich délka mi víceméně diktovala, jakou rychlostí smím jít. Snažil jsem se nevnímat, v jaké pozici se nacházím, a plně jsem se soustředil na své sebevědomé vystupování. Vidět mě a odmyslit si ty kovové ozdoby, nikoho by ani nenapadlo, že jsem vlastně vězeň.

Už od Bifrostu jsem měl působivou eskortu plně ozbrojených Ásgarďanů, kteří mě doprovázeli celou cestu až do paláce. Pěšky. Najednou, když jsem neměl svého koně, přišlo mi takové cestování moc zdlouhavé a nudné. Chlácholil jsem se myšlenkou, že se budu moci pořádně připravit na rozhovor s Ódinem, který mě čeká, ale ještě předtím mě čekalo jedno nemilé překvapení.

Ono se něco slaví? byla moje první myšlenka při pohledu na davy lidí, které se shromáždily na ulicích. Počítal jsem, že u Bifrostu mě Thor předá do rukou strážců a ti mě odvedou do paláce, zatímco on sám se vydá napřed, aby uložil Tesseract do pokladnice. Tím, co bude mezi Duhovým mostem a Všeotcem, jsem se nezabýval. A to byla chyba.

Na první Ásgarďany jsem narazil už na konci Bifrostu a stačil jediný pohled do jejich tváří, aby mi všechno došlo.

Od té doby, co jsem opustil Ásgard, jsem se o svou reputaci vůbec nestaral. Měl jsem dost starostí se záchranou vlastního života, všemožným plánováním a dobýváním, že mi bylo cizí názor úplně ukradený. Ale možná neměl být.

Ásgardský lid se přišel podívat na svého úhlavního nepřítele, mrazivého obra, kterého tak velkoryse přijali mezi sebe, ale on je podvedl a pokusem o ovládnutí jedné z planet Devíti světu ohrozil jejich mír. Přišli si prohlédnout zrádce na jeho poslední cestě, protože mě – jak věřili – stihnete nejvyšší trest.

Tohle byl můj pochod smrti. A já si ho chystal pořádně užít.

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Každý komentář potěší, sušenka odměnou. Kritiky a posměváčky vítáme Thorovým kladivem.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 41, Válka

Válka Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce. Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu. Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo. Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal arm...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 38, Začíná to být záhadné

Začíná to být záhadné „Jak jako  objevil ? Snad přistál, ne?" „Nikoliv, pane. Pravděpodobně se jedná o teleportaci." Jako jeden muž – ve skutečnosti jako jeden tým – jsme se vrhli blíž k oknu a marně napínali zrak do tmy, jenže na plošině jsme nikoho neviděli. Ani světla velkoměsta pod námi nebyla tak jasná, aby osvítila celý stín. „Thore? Někdo od vás?" zeptala se Natasha s očima přilepenýma na zahnutou plošinu a já se přistihl, že mi ta změna tématu přinejmenším vyhovuje. „Ne," zavrtěl hlavou Thor. „Z Ásgardu je možné přijít pouze díky Bifrostu a ten nebyl otevřen, to bych si všiml." Pečlivě jsem sledoval hru stínů venku. Připadal jsem si jako lovec, který číhá na kořist a čeká až – „Někdo tam skutečně je," hlesl jsem a Thor přikývl. Ve tmě se zaleskla čepel. „A je ozbrojený," přidal se Steve. „Narozdíl od nás," zamračila se Natasha. V tu chvíli, jako by to snad byl rozkaz, se Steve, Clint a Natasha rozběhli pryč, v patách jim byl Bruce. Thor z...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 31, Neškodné vzpomínky

Neškodné vzpomínky Tony chtěl po Clintovi skočit, ale Avengeři nezaváhali ani okamžik a sahali po svých zbraních. Rychle jsem zhodnotil situaci - jestli dojde k rvačce, pro mě a Tonyho to nedopadne dobře. Ne, že bych nevěřil v jeho oblek, ale Clintovy šípy a Stevův štít jsou taky dost dobré argumenty. Zatímco já bych skončil někde zavřený, což by se S.H.I.E.L.D.u moc líbilo, kdoví jaké problémy by měl Tony. Abych zabránil rvačce, pro dobro nás všech jsem Tonymu nastavil nohu, takže sebou pouze neškodně praštil o zem. Asi mi za to nikdy nepoděkuje, ale já to v dané chvíli považoval za správné. „Jak se vůbec opovažuješ něco takového říct?!" Jenže nebezpečí ještě zdaleka nebylo zažehnáno. Tony, rozzuřený do nepříčetna, se sbíral ze země a stačil jediný příkaz Jarvisovi, aby začalo peklo. Neváhal jsem ani minutu. „Tony." Uvědomoval jsem si, že jsem mohl zůstat opodál a dát tomu volný průběh, nebo dokonce zmizet k sobě na patro – pochybuji, že by si toho někdo všiml – ale když už ...
Okomentovat
Další informace