Přeskočit na hlavní obsah

Kapitola 5, Vtip, iluze a vražda

Vtip, iluze a vražda


Asi si teď říkáte, kde jsem vzal to neochvějné přesvědčení o jisté smrti? Nahlédnete-li někdy do Ásgardských kronik, dozvíte se toto: „Odsouzený byl předán všemocné bytosti Yggdrasilu, jenž s ním naložil dle jeho zásluh i provinění....“ A já rovnou říkám – poetický eufemismus! Ve skutečnosti Vás jenom hodí přes okraj planety! Přímo do srdce zářícího víru obklopeného ze všech stran nekonečným vesmírem... 

 

Ale s těmi „zásluhami a proviněními“ to docela odpovídá: Yggdrasil jakožto zásobárna energie svou moc, propůjčuje mágům jako jsem já a my tak můžeme čerpat jeho energii, aniž by nás to nějak výrazně unavilo. Je to trochu složitější – má to své hranice a zpětný ráz –, ale v kostce to tak funguje. Bohužel není magie jako magie... 

 

U mě to začalo to zcela nevinně – aprílový žertík, abych bratrovi zvedl náladu. Zabral dokonale, a tak jsem to ještě párkrát zopakoval. Bylo to čistě laskavé gesto, než jsem si uvědomil, že mě to začalo bavit. Z vtípků pro Thorovo pobavení se staly neplechy pro mou vlastní potěchu. Zamiloval jsem si výrazy svých obětí. 

 

Samo o sobě by to bylo ještě přijatelné – nikdy nikdo nepřišel k úhoně – , ale pak přišel výcvik. Lépe stavěný Thor zasazoval rány ohromnou silou a já zoufale hledal způsob, jak se mu vyrovnat, abych v otcových očích neztratil lesk. Stal se ze mě bojovník, ale ať jsem se snažil sebevíc, Thorově síle jsem se nemohl rovnat a i když jsem se dřel až do krve, nemělo to cenu.  

 

Tak jsem změnil přístup. Stačilo místo hrubé síly použít důvtip, pomocí magie stvořit iluze a najednou to šlo. Nepotřeboval jsem svaly válečníka, když jsem měl mysl podvodníka. 

 

Jak pokročil čas a já dospěl, uvědomil jsem si, že ohnivými kouzly a iluzemi to nemusí končit. Začal jsem objevovat i jiné druhy magie a zkoušel jsem, co všechno dokážu. Nikdy jsem neměl dost. Byl jsem zvědavý a zaslepený nekonečnými možnostmi, které mi mé schopnosti nabízely. 

 

A jak se můj život změnil z pohádky na tragédii, všechno, co jsem prožil, mě poznamenalo a otisklo se na mém nakládání s magií. Ty tam byly bezelstné legrácky, iluze zajišťující má vítězství a vtípky k vykouzlení Thorova úsměvu...  

 

Čistou magii určenou pro šlechetné činy jsem zneužíval pro své vlastní sobecké potřeby. A pro vraždy. 

 

Každé mé kouzlo mělo energii z Yggdrasilu a ten nezapomíná. Nikdy. Nic. 

 

Nechtěl jsem ani hádat, jaký trest si pro mě připravil. Pykat za celý svůj život je noční můra pro lháře, podvodníka, iluzionistu, vraha a zrádce...  

 

A koho zajímá, že dříve to bylo úplně jinak? Že předtím jsem se ničeho nemusel bát, protože ten Loki, kterým jsem teď, je otázkou posledních dvou let?  

 

Záleží někomu na tom, že tím zlým jsem se stal až po pádu z Bifrostu? Bohužel, od té doby už není cesty zpět... 

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Každý komentář potěší, sušenka odměnou. Kritiky a posměváčky vítáme Thorovým kladivem.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 41, Válka

Válka Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce. Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu. Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo. Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal arm...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 43, Žezlo na scéně

Žezlo na scéně Možná lhář, možná pravdu mluvící rudovlás ek se na Natashu těšil. A Clintovi nešlo na rozum proč. „Loki říkal, že je fakt dobrá," vysvětlil nadšeně. Pryč byla vážnost a strach. Z hnědých očí se staly rezavé. „Prý je skvělá dvojitá i trojitá agentka. Lže, manipuluje a přitom stojí na té správné straně." Jeho úsměv se rozšířil. „Nemůžu se dočkat, až ji potkám!" Clint se pokoušel tvářit, že nemá nejmenší tušení, o čem mluví, a byl ze srdce rád, že se nikdo nepozastavil u té zmínky o dvojité a trojité agentce. Vážně nerad by Nat vysvětloval, že se ve stavu ovládnutí mysli rozpovídal o její minulosti. To už by radši zemřel rukou toho vybájeného super-záporáka. Teprve když se Natasha konečně objevila, téměř po dvanácti hodinách pryč z Toweru, ve své akční kombinéze a v levé ruce nesla dlouhé pouzdro jako na kytaru, rudovlásek obrátil. „Helvetti," vyskočil jako po zásahu proudem, „snad to není... ? " „Lokiho Žezlo?" napověděl mu Tony. „Bingo."...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 38, Začíná to být záhadné

Začíná to být záhadné „Jak jako  objevil ? Snad přistál, ne?" „Nikoliv, pane. Pravděpodobně se jedná o teleportaci." Jako jeden muž – ve skutečnosti jako jeden tým – jsme se vrhli blíž k oknu a marně napínali zrak do tmy, jenže na plošině jsme nikoho neviděli. Ani světla velkoměsta pod námi nebyla tak jasná, aby osvítila celý stín. „Thore? Někdo od vás?" zeptala se Natasha s očima přilepenýma na zahnutou plošinu a já se přistihl, že mi ta změna tématu přinejmenším vyhovuje. „Ne," zavrtěl hlavou Thor. „Z Ásgardu je možné přijít pouze díky Bifrostu a ten nebyl otevřen, to bych si všiml." Pečlivě jsem sledoval hru stínů venku. Připadal jsem si jako lovec, který číhá na kořist a čeká až – „Někdo tam skutečně je," hlesl jsem a Thor přikývl. Ve tmě se zaleskla čepel. „A je ozbrojený," přidal se Steve. „Narozdíl od nás," zamračila se Natasha. V tu chvíli, jako by to snad byl rozkaz, se Steve, Clint a Natasha rozběhli pryč, v patách jim byl Bruce. Thor z...
Okomentovat
Další informace