Kapitola 5, Vtip, iluze a vražda

Vtip, iluze a vražda

Asi si teď říkáte, kde jsem vzal to neochvějné přesvědčení o jisté smrti? Nahlédnete-li někdy do Ásgardských kronik, dozvíte se toto: „Odsouzený byl předán všemocné bytosti Yggdrasilu, jenž s ním naložil dle jeho zásluh i provinění....“ A já rovnou říkám – poetický eufemismus! Ve skutečnosti Vás jenom hodí přes okraj planety! Přímo do srdce zářícího víru obklopeného ze všech stran nekonečným vesmírem... 

 

Ale s těmi „zásluhami a proviněními“ to docela odpovídá: Yggdrasil jakožto zásobárna energie svou moc, propůjčuje mágům jako jsem já a my tak můžeme čerpat jeho energii, aniž by nás to nějak výrazně unavilo. Je to trochu složitější – má to své hranice a zpětný ráz –, ale v kostce to tak funguje. Bohužel není magie jako magie... 

 

U mě to začalo to zcela nevinně – aprílový žertík, abych bratrovi zvedl náladu. Zabral dokonale, a tak jsem to ještě párkrát zopakoval. Bylo to čistě laskavé gesto, než jsem si uvědomil, že mě to začalo bavit. Z vtípků pro Thorovo pobavení se staly neplechy pro mou vlastní potěchu. Zamiloval jsem si výrazy svých obětí. 

 

Samo o sobě by to bylo ještě přijatelné – nikdy nikdo nepřišel k úhoně – , ale pak přišel výcvik. Lépe stavěný Thor zasazoval rány ohromnou silou a já zoufale hledal způsob, jak se mu vyrovnat, abych v otcových očích neztratil lesk. Stal se ze mě bojovník, ale ať jsem se snažil sebevíc, Thorově síle jsem se nemohl rovnat a i když jsem se dřel až do krve, nemělo to cenu.  

 

Tak jsem změnil přístup. Stačilo místo hrubé síly použít důvtip, pomocí magie stvořit iluze a najednou to šlo. Nepotřeboval jsem svaly válečníka, když jsem měl mysl podvodníka. 

 

Jak pokročil čas a já dospěl, uvědomil jsem si, že ohnivými kouzly a iluzemi to nemusí končit. Začal jsem objevovat i jiné druhy magie a zkoušel jsem, co všechno dokážu. Nikdy jsem neměl dost. Byl jsem zvědavý a zaslepený nekonečnými možnostmi, které mi mé schopnosti nabízely. 

 

A jak se můj život změnil z pohádky na tragédii, všechno, co jsem prožil, mě poznamenalo a otisklo se na mém nakládání s magií. Ty tam byly bezelstné legrácky, iluze zajišťující má vítězství a vtípky k vykouzlení Thorova úsměvu...  

 

Čistou magii určenou pro šlechetné činy jsem zneužíval pro své vlastní sobecké potřeby. A pro vraždy. 

 

Každé mé kouzlo mělo energii z Yggdrasilu a ten nezapomíná. Nikdy. Nic. 

 

Nechtěl jsem ani hádat, jaký trest si pro mě připravil. Pykat za celý svůj život je noční můra pro lháře, podvodníka, iluzionistu, vraha a zrádce...  

 

A koho zajímá, že dříve to bylo úplně jinak? Že předtím jsem se ničeho nemusel bát, protože ten Loki, kterým jsem teď, je otázkou posledních dvou let?  

 

Záleží někomu na tom, že tím zlým jsem se stal až po pádu z Bifrostu? Bohužel, od té doby už není cesty zpět...