Kapitola 22, Nůž v ruce

Nůž v ruce

Další události toho dne už nejsou pro mé vyprávění důležité.

Společně s Tony a Brucem jsem se přemístil do Stark Toweru. Jeho majitel byl velmi potěšený, když viděl moji fascinaci jeho bydlením, a ještě více ho těšil můj zájem o sportovní auta. Bez váhání mi slíbil dlouhou projížďku.

Až do večera jsem objevoval svůj nový domov. Rychle jsem se naučil všem jeho vymoženostem a seznámil jsem se s J.A.R.V.I.S.em. Když jsem v měkké a pohodlné posteli usínal, neměl jsem ani tušení, co se na pozadí mého příběhu děje.

×

Pod střechou mého bývalého vězení se sešla neobvyklá čtveřice. Agent Barton a agentka Romanovová dostali rozkazy, aby využili Starkovy nabídky a hlídali mě, a Steve Rogers byl oficiálně jmenován velitelem týmu Avengers.

×

Ve stejnou chvíli putoval pod záštitou tmy tým agentů do Evropy, přesněji do Londýna, kde se právě nacházela nejmenovaná astrofyzička. Nebyla to ona, kdo byl v jejich hledáčku, ale její přítel.

×

Celé dopoledne druhého dne jsem strávil s Brucem a Tonym. Přišli ke mně na patro brzo ráno a přinesli snídani.

Povídali jsme si. O všem, ale zároveň o ničem, protože oni mi vyprávěli o sobě, o svých životech a své minulosti, ale já k tomu neměl co říct a z toho mi bylo na nic. Samozřejmě, že jsem je rád poslouchal, ale zároveň to bylo trochu truchlivé, protože jsem si uvědomoval, že i já musel něco zažít a nic o tom nevím.

Kdo jsem byl? Co všechno jsem zažil?

Zmínil jsem se o tom Brucovi. On řekl, ať se tím netrápím, a přinesl mi nějaké knihy.

Uplynulo spoustu hodin, než se mi omluvili a odešli. „Ještě dnes ti vybavím ledničku," slíbil mi Tony při odchodu a jak řekl, tak se stalo.

V důsledku toho jsem krátce po poledni stál před kuchyňskou linkou a z plných plic řval na J.A.R.V.I.S.e. Abyste pochopili, proč jsem si počínal tak emocionálně, musím Vás upozornit na to, že jsem měl ožehlý lem trička s motivem jisté hudební skupiny, o níž Tony prohlásil, že „konečně někdo dělá pořádnou hudbu", popálené prsty a byl jsem pokrytý slušnou vrstvou protipožární pěny od Tonyho robotického pomocníka.

Zrovna když jsem dával dost jasně a pořádně nahlas najevo, co si o tom celém myslím, ozvalo se cinkutí a Tonyho hlas. „Vedu ti návštěvu!"

Do prázdné kuchyně jsem zamumlal něco o tom, že si to s ním ještě vyřídím, a vyšel jsem nově příchozím v ústrety.

Tony stál v rohu místnosti a zkoumal umělé květiny. Musel jsem vypadat úplně stejně zvědavě jako on, když jsem si je včera prohlížel. Škoda, že nejsou živé, posteskl jsem si při tom.

Ta návštěva, o které Tony mluvil, byl Nick Fury. Tehdy jsem ho ještě neznal, ale okamžitě jsem si ho zapamatoval. Ta páska přes oko byla vskutku unikátní! Vypadalo to, že počastuje Starka nějakou ostrou poznámkou, ale můj příchod zcela odvrátil jeho pozornost. Zůstal jsem od něj stát dost daleko kvůli pronikavému pohledu, kterým mě jeho majitel poctil.

Neměl jsem z něj dobrý pocit. Tvářil se, jakoby mi snad chtěl vypálit díru do hlavy, a pak si dát můj mozek k obědu.

Zavládlo ticho, které přerušil až Tonyho smích. Najednou jsem si uvědomil, že mám na sobě stále ještě hustou hasící pěnu. „Vypadá to, že už jsi se seznámil s Moulou!"

Mlčky jsem přikývl. Robot, který se za mnou zničehonic objevil, nedbal mých protestů a celého mě pokryl tou odpornou věcí. Za normálních okolností bych se nad to dokázal povznést a třeba bych i tomu Moulovi vyhlásil válku, ale dneska ne. Nebyla nálada.

Tony mi představil jednookého piráta. Nabídl jsem mu ruku, kterou jsem předtím zbavil pěny, a on si se mnou potřásl. Nutno říci, že se předtím tvářil, jako bych ho snad chtěl uštknout. Co má se mnou za problém?

„Co se vlastně stalo?" zeptal se Fury, když si s Tony sedli na gauč. Já zůstal stát. Nechtěl jsem lesklou černou kůži ušpinit tím hnusem.

Já se ještě nezmínil o interiéru, že? Patro, které mi Tony poskytl k bydlení, se sestávalo ze dvou ložnic s připojenými koupelnami, velkého obýváku a kuchyně, která byla oddělena pouze vysokým barovým stolem. Nábytek i tapety byly sladěny do černobílých pruhů. Celá jedna stěna byla prosklená a poskytovala mi úchvatný výhled na město.

Vůbec mě nenapadlo, že má na mysli něco trošku jiného než tu pěnu. „Dělal jsem si něco k obědu," přiznal jsem poněkud neochotně, „jenže Jarvis odmítl spolupracovat."

„Jarve?" vložil se do toho Tony. „Co mi k tomu řekneš?"

„Bez Vašeho souhlasu nesmím poskytoval žádné informace," odpověděl hlas odměřeně, téměř uraženě. Asi jsme si moc nesedli...

„Ale říct mi, co je co, to bys snad mohl, ne?!" Jen silou vůle jsem udržel svůj hlas v klidu, protože mi přes obličej začala téct roztékající se pěna.

„Žádné informace," zopakoval strojeně.

Založil jsem si ruce na hrudi a významně se podíval na Tonyho. Ten si mě chvíli zkoumavě měřil, pak mu zacukaly koutky a blýsklo se mu v očích. Do budoucna si už budu pamatovat, že to je jasné znamení vzít nohy na ramena.

„Loki?"

Čekal jsem, že bude pokračovat, ale on mlčel a bez mrknutí oka se na mě díval. „Ano?"

Konečně zamrkal a sedl si na kraj gauče. „Mohl bys mi přinést něco k jídlu?"

„Mohl," přisvědčil jsem. „A co by to mělo být?"

„Taková malá oválná věc."

Přikývl jsem a zmizel za rohem. Co se dělo za mými zády, to už jsem neviděl, ale dokážu si to živě představit.

„A nůž!" zavolal za mnou. „Ten s nejdelší čepelí!"

Bez otázek jsem vyplnil jeho přání. Vrátil jsem se s nebezpečně ostrým nožem, žlutou a bílou oválnou věcí, které jsem našel v ledničce. Neměl jsem tušení co je co a pomoc od J.A.R.V.I.S.e jsem po své předchozí zkušenosti nečekal. Odmítl mi odpovědět na všechny otázky, tak jsem se snažil něco ukuchtit pouze podle chuti. To skončilo v momentě, kdy jsem zapnul sporák a pustil se do vaření. Spustil jsem příliš velký plamen a než jsem zjistil, jak jej ztlumit, obsah hrnce mi vzplál. J.A.R.V.I.S. opět odmítl spolupracovat a než jsem to stihl uhasit, přiřítil se ten robůtek a celého mě postříkal hasičskou pěnou. Paráda.

Ukázal jsem mu, co jsem přinesl. „Co z toho?"

Tonymu znovu cukly koutky. „To žluté. Ochutnej!" vyzval mě.

Podezřívavě jsem si ten malý oválek prohlížel. Při svém kulinářském snažení jsem ho neochutnal, ale byl měkký a uvnitř asi šťavnatý, tak jsem se do něj bez váhání zakousnul. V tu samou chvíli jsem ho zase vyplivl. Jeho ostře kyselá chuť se mi zabodávala do jazyka, což mě nutilo kašlat, a odpor mi bolestivě zkřivil tvář, až jsem se otřásl.

Tonyho škodolibý smích mě vytočil do běla a já v afektu hledal způsob, jak mu to vrátit. Naše jsem ho ve své dlani.