Kapitola 25, Zbraně a argumenty

Zbraně a argumenty

Možná už jste si všimli, že jsem už několikrát zmínil svou aktuální náladu.

Pravda je taková, že už od probuzení jsem měl stísněný pocit. Takové nepříjemné tušení, že je něco špatně. Během dne moje předtucha ještě zesílila a pozdě odpoledne jsem to už nemohl vydržet. Hlavou se mi honily sporné myšlenky a nenechaly mě chvilku v klidu. Nepokojně jsem přecházel po svém obýváku a každou chvíli mi pohled padl na stůl, kde ležela utržená lilie. Živá lilie.

Unikl mi povzdech. Co se to kolem mě děje? Tony mi řekl, že m nejsem normální člověk. Prý mám výjimečné schopnosti, o nichž mi toho on sám nemůže nic moc říct, ale můj bratr ano. Zároveň mě varoval, ať se na to setkání psychicky připravím.

Těšil jsem se, ne že ne, ale také jsem si nebyl jistý, co to pro mě bude znamenat. Co ještě se dozvím? Začínal jsem pochybovat, jestli opravdu chci vědět, kdo jsem. Asi jsem nebyl zrovna nejlepší člověk, když se mě snažili sledovat. Rozhodl jsem se, že si na ně dám pozor, ale zároveň jsem znervózněl. Proč? ptal jsem se, proč mě chtějí sledovat?

Přestal jsem pochodovat a raději jsem zůstal stát. Co to dělám? Když si budu klást otázky, na které mi stejně nikdo nechce odpovědět, nikam se nedostanu. Došel jsem k závěru, že co se stalo, stalo se, a já už s tím nic nenadělám. Možná je to koneckonců dobře, že si na to nevzpomínám! Takhle můžu začít zase od začátku.

×

„Co to dělá?"

„To se fakt ptáš mě? Vypadám jako vědma?"

„Asi přemýšlí. Plánuje."

„Clinte!"

„Co je? Ptal se, ne? Tak odpovídám!"

„S tímhle přístupem se nikam nedostaneme."

„Nepřijde vám, že je něco špatně?"

„Něco konkrétnějšího by nebylo, Bruci?"

„Tobě přijde všechno špatně. Já vám říkám, že je všechno v naprostém pořádku. Loki plánuje, my tu trčíme a nic neděláme!"

„Baví vás to?" Tony s úsměvem sledoval, jak Bruce, Clint, Natasha i Steve zvedli hlavy od obrazovky jako jeden muž a otočili se. „Přestaňte ho šmírovat a pojďte sem. Něco mě napadlo."

„Další geniální nápad, Starku?"

Tonyho úsměv ani na okamžik nezeslábl. „Jsem rád, že už jste se zabydleli. Tak co kdybyste si přestali hrát na stalkery a začali něco dělat?"

„Od tebe to sedí. Máš kamery v každém pokoji?"

„Ano," Tony se zazubil. „Když na to mám, tak proč ne?"

Bruce si odkašlal, aby na sebe přitáhl pozornost. „Zatím jsme se nepohnuli z místa," konstatoval, aby přerušil výměnu názorů mezi Tonym a Clintem dřív, než se strhne v něco většího. „Obávám se, že dokud nenajdeme Thora, nedá se nic moc dělat."

„Omyl!"

„Žádný omyl, génie," Tonymu neunikla ironie v Clintově hlase, „ale jasná pravda. Naneštěstí pro nás se S.H.I.E.L.D. snažil Thora vyhledat už od toho incidentu v Novém Mexiku a všechno marně. Ten chlap je teď určitě zalezlej v tom svým paláci a na Zemi ani nepáchne! Dokud se tu zase neobjeví, máme svázané ruce."

„A v tom se právě pleteš. My Zlatovlásku nutně nepotřebujeme, můžeme, hm, provést jisté kroky i bez něj."

„Jaké kroky máš na mysli?"

„Jsem rád, že se ptáš. Berte zbraně a jdeme do tělocvičny."

×

„To je fakt blbej nápad."

„Máš lepší, Robine Hoode?"

„Vězení. Soud. Poprava."

„A to je jasný důkaz, proč potřebuješ Furyho, aby ti dával rozkazy," rýpnul si Tony a ihned věděl, že přestřelil. Vlastně už si mohl zvyknout, že je Clint poslední dva dny o něco nevrlejší než obvykle a nechá se snadno vytočit. A když má ještě k tomu v ruce zbraň...

„Clinte! Skloň ten luk!"

„Jen klid!"

„Bartone!"

Tony si odkašlal, aby našel ztracenou řeč. V duchu si udělal poznámku, že by měl příště držet jazyk za zuby, když má Clint své šípy – nebo cokoliv ostrého – na dosah ruky. Možná jim měl nejdřív vyložit své úmysly, než je nechal, aby se ozbrojili. Pro příště si to bude pamatovat. „Zamysli se! Když ho strčíš do basy, nic z toho mít nebudeš."

„Pocit zadostiučinění? Spravedlnost?" navrhl, tentokrát už beze zbraně. Jeho luk třímal Steve a mračil se na něj. Dokázal by s ním vystřelit? ptal se Tony sám sebe.

„Nebuď povrchní. Takhle se nám hodí mnohem víc!"

Bruce se osmělil a přidal se do debaty. „Já nevím, Tony. Co když se nám vymkne z ruky?"

„Bruci, že zrovna ty protestuješ! Nebyl jsi ty ten první, kdo s tím začal?"

„Já–"

„Nic nechci slyšet! Koneckonců, S.H.I.E.L.D. se pojistil, ne? On ten náramek nesundá, žádný strach, a dokud ho má, můžeme klidně experimentovat." Dřív, než stihl někdo další něco namítnout, Tony překročil Rubikon. „Jarve, řekni Lokimu, že bych ho tu rád viděl. A pošli mi sem Mark čtyřicet tři."

×

Víc než neochotně jsem přestal číst a zvedl oči. „Mluvíš na mě?" Robotický hlas mě vyrušil ve chvíli, kdy jsem četl jednu z knih, které mi Bruce přinesl.

Tonyho majordomus nevzrušeně odpověděl. „Pan Stark by vás rád viděl mezi ostatními."

Povzdechl jsem si. Mnohem víc než společný čajový dýchánek mě zajímala další Glumova hádanka, ale přesto jsem knihu odložil. Chci udělat dobrý dojem, ne? „Hned jsem tam," odpověděl jsem. „Ale kam mám jít?"

„Nastupte prosím do výtahu."

Udělal jsem přesně to, co mi řekl. „Poslyš, Jarvisi."

„Ano, pane?"

Výtah se dal do pohybu. „Řekni mi, jak to máš s Tonym? Děláš mu sluhu, nebo jste si rovni?"

„Pan Stark mě stvořil jako umělou inteligenci."

„A co ty na to?" Výtah se zastavil.

„Nerozumím otázce. Teď doprava a sejděte schody."

„Co ty si o tom myslíš?"

„Byl jsem vytvořen–"

„To už si říkal. Mě by ale zajímalo, co si o tom myslíš ty."

Zavládlo ticho dost dlouhé na to, abych sešel schody a už se od něj nic nedozvěděl. Ocitl jsem se v prostorné místnosti s vysokým stropem. Silné zdi, žárovky zasazené do stropu tak, aby se nadaly zničit, ring a fakt, že jsou všude žíněnky, mě nenechaly na pochybách, že jsem se dostal do tělocvičny.

V půlkruhu přede mnou stáli všichni. Natasha měla u pasu dvojici pistolí – i když jsem pochyboval, že by to byly její jediné zbraně –, Steve držel svůj štít a lukostřelcův luk, Bruce měl ruce v kapsách a Clint propaloval Tonyho smrtícím pohledem. Za nimi stálo Tonyho brnění. Očividně na mě čekali.

„Uhm, ahoj?" zkusil jsem, jakmile jejich pohled padl na mě.

„Nazdar," procedil Clint a sebral Stevovi svůj luk. „Tak ať to máme za sebou." Vzal šíp a natáhl tětivu.

„Moment!"

Clint zamířil, ale šíp držel stále mezi prsty. „Co je? Řeklo se střílet, tak střílím!"

„Tobě to tak svěříme! Pokud se pletu a Loki ti tu dělá jenom cvičný terč, nepochybuju, že bys ho bez zaváhání prostřelil skrz naskrz!"

„To přežije. Má ten svůj metabolismus," ucedil Clint, ale luk poslušně sklonil.

Bruce chtěl něco poznamenat, ale já ho předběhl. „O čem to mluvíte?"

Čekal jsem odpověď od Tonyho, ale ten se jen přiblble usmíval. Bruce zničehonic zaujala víc podlaha než moje přítomnost a zbytek týmu si mě jenom prohlížel. Možná se mi to jenom zdálo, ale v místnost klesla teplota pod bod mrazu.

Nebylo těžké si domyslet, o co jde. Moje přítomnost jim byla nanejvýš nepříjemná a ať už zamýšleli udělat cokoliv, potřebovali své zbraně. Nevěřil jsem, že by mě chtěli zabít, ale zároveň jsem si byl jistý, že to, co se bude dít dál, se mi nebude líbit.

Měl bych si získat jejich důvěru, usoudil jsem. A pak mě něco napadlo.