Příliš pozdě Až pozdě se otočili. Už jsem ho držel v levé ruce, když se po něm začali shánět. Byla to mocná zbraň – to jsem věděl podle toho, jak se s ní Clint oháněl – ale neměl jsem tušení, že funguje i na jiné než fyzické úrovni. Až pozdě vykřikli. Kámen, nejhorší věc v celém vesmíru, mi slabě zazářil na pozdrav, a pak to udělal. Uvolnil ten blok, který mi byl v mysli násilím postaven. Vzpomněl jsem si. Na všechno. I na něho. Stál, jen pár kroků ode mě, v ruce zbraň a ve tváři očekávání. Oslovil jsem ho. Jménem, které jsem mu dal sám. „Fenri?"