Přeskočit na hlavní obsah

Kapitola 44, Příliš pozdě

Příliš pozdě

Až pozdě se otočili. Už jsem ho držel v levé ruce, když se po něm začali shánět. Byla to mocná zbraň – to jsem věděl podle toho, jak se s ní Clint oháněl – ale neměl jsem tušení, že funguje i na jiné než fyzické úrovni.

Až pozdě vykřikli. Kámen, nejhorší věc v celém vesmíru, mi slabě zazářil na pozdrav, a pak to udělal. Uvolnil ten blok, který mi byl v mysli násilím postaven. 

Vzpomněl jsem si.

Na všechno.

I na něho.

Stál, jen pár kroků ode mě, v ruce zbraň a ve tváři očekávání. Oslovil jsem ho. Jménem, které jsem mu dal sám.

„Fenri?"

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Každý komentář potěší, sušenka odměnou. Kritiky a posměváčky vítáme Thorovým kladivem.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 41, Válka

Válka Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce. Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu. Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo. Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal arm...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 38, Začíná to být záhadné

Začíná to být záhadné „Jak jako  objevil ? Snad přistál, ne?" „Nikoliv, pane. Pravděpodobně se jedná o teleportaci." Jako jeden muž – ve skutečnosti jako jeden tým – jsme se vrhli blíž k oknu a marně napínali zrak do tmy, jenže na plošině jsme nikoho neviděli. Ani světla velkoměsta pod námi nebyla tak jasná, aby osvítila celý stín. „Thore? Někdo od vás?" zeptala se Natasha s očima přilepenýma na zahnutou plošinu a já se přistihl, že mi ta změna tématu přinejmenším vyhovuje. „Ne," zavrtěl hlavou Thor. „Z Ásgardu je možné přijít pouze díky Bifrostu a ten nebyl otevřen, to bych si všiml." Pečlivě jsem sledoval hru stínů venku. Připadal jsem si jako lovec, který číhá na kořist a čeká až – „Někdo tam skutečně je," hlesl jsem a Thor přikývl. Ve tmě se zaleskla čepel. „A je ozbrojený," přidal se Steve. „Narozdíl od nás," zamračila se Natasha. V tu chvíli, jako by to snad byl rozkaz, se Steve, Clint a Natasha rozběhli pryč, v patách jim byl Bruce. Thor z...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 31, Neškodné vzpomínky

Neškodné vzpomínky Tony chtěl po Clintovi skočit, ale Avengeři nezaváhali ani okamžik a sahali po svých zbraních. Rychle jsem zhodnotil situaci - jestli dojde k rvačce, pro mě a Tonyho to nedopadne dobře. Ne, že bych nevěřil v jeho oblek, ale Clintovy šípy a Stevův štít jsou taky dost dobré argumenty. Zatímco já bych skončil někde zavřený, což by se S.H.I.E.L.D.u moc líbilo, kdoví jaké problémy by měl Tony. Abych zabránil rvačce, pro dobro nás všech jsem Tonymu nastavil nohu, takže sebou pouze neškodně praštil o zem. Asi mi za to nikdy nepoděkuje, ale já to v dané chvíli považoval za správné. „Jak se vůbec opovažuješ něco takového říct?!" Jenže nebezpečí ještě zdaleka nebylo zažehnáno. Tony, rozzuřený do nepříčetna, se sbíral ze země a stačil jediný příkaz Jarvisovi, aby začalo peklo. Neváhal jsem ani minutu. „Tony." Uvědomoval jsem si, že jsem mohl zůstat opodál a dát tomu volný průběh, nebo dokonce zmizet k sobě na patro – pochybuji, že by si toho někdo všiml – ale když už ...
Okomentovat
Další informace