Kapitola 44, Příliš pozdě

Příliš pozdě

Až pozdě se otočili. Už jsem ho držel v levé ruce, když se po něm začali shánět. Byla to mocná zbraň – to jsem věděl podle toho, jak se s ní Clint oháněl – ale neměl jsem tušení, že funguje i na jiné než fyzické úrovni.

Až pozdě vykřikli. Kámen, nejhorší věc v celém vesmíru, mi slabě zazářil na pozdrav, a pak to udělal. Uvolnil ten blok, který mi byl v mysli násilím postaven.

Vzpomněl jsem si.

Na všechno.

I na něho.

Stál, jen pár kroků ode mě, v ruce zbraň a ve tváři očekávání. Oslovil jsem ho. Jménem, které jsem mu dal sám.

„Fenri?"

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 43, Žezlo na scéně

Žezlo na scéně Možná lhář, možná pravdu mluvící rudovlás ek se na Natashu těšil. A Clintovi nešlo na rozum proč. „Loki říkal, že je fakt dobrá," vysvětlil nadšeně. Pryč byla vážnost a strach. Z hnědých očí se staly rezavé. „Prý je skvělá dvojitá i trojitá agentka. Lže, manipuluje a přitom stojí na té správné straně." Jeho úsměv se rozšířil. „Nemůžu se dočkat, až ji potkám!" Clint se pokoušel tvářit, že nemá nejmenší tušení, o čem mluví, a byl ze srdce rád, že se nikdo nepozastavil u té zmínky o dvojité a trojité agentce. Vážně nerad by Nat vysvětloval, že se ve stavu ovládnutí mysli rozpovídal o její minulosti. To už by radši zemřel rukou toho vybájeného super-záporáka. Teprve když se Natasha konečně objevila, téměř po dvanácti hodinách pryč z Toweru, ve své akční kombinéze a v levé ruce nesla dlouhé pouzdro jako na kytaru, rudovlásek obrátil. „Helvetti," vyskočil jako po zásahu proudem, „snad to není... ? " „Lokiho Žezlo?" napověděl mu Tony. „Bingo."...

Další informace

Kapitola 31, Neškodné vzpomínky

Neškodné vzpomínky Tony chtěl po Clintovi skočit, ale Avengeři nezaváhali ani okamžik a sahali po svých zbraních. Rychle jsem zhodnotil situaci - jestli dojde k rvačce, pro mě a Tonyho to nedopadne dobře. Ne, že bych nevěřil v jeho oblek, ale Clintovy šípy a Stevův štít jsou taky dost dobré argumenty. Zatímco já bych skončil někde zavřený, což by se S.H.I.E.L.D.u moc líbilo, kdoví jaké problémy by měl Tony. Abych zabránil rvačce, pro dobro nás všech jsem Tonymu nastavil nohu, takže sebou pouze neškodně praštil o zem. Asi mi za to nikdy nepoděkuje, ale já to v dané chvíli považoval za správné. „Jak se vůbec opovažuješ něco takového říct?!" Jenže nebezpečí ještě zdaleka nebylo zažehnáno. Tony, rozzuřený do nepříčetna, se sbíral ze země a stačil jediný příkaz Jarvisovi, aby začalo peklo. Neváhal jsem ani minutu. „Tony." Uvědomoval jsem si, že jsem mohl zůstat opodál a dát tomu volný průběh, nebo dokonce zmizet k sobě na patro – pochybuji, že by si toho někdo všiml – ale když už ...

Další informace

Blog TŘI DVA JEDNA

Prohledat tento blog