Kapitola 41, Válka

Válka

Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce.

Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu.

Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo.

Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal armádu a Thor mě pokládal za mrtvého. Jenže kdy přesně? Zná mě celé ty dva roky, nebo jen pár dnů? A kdo to vlastně je? Můj spojenec? Kamarád? Nebo... ? Choval se tak nenuceně, přirozeně, když mě objímal a jak byl zdrcený při zjištění, že si ho nepamatuju. Určitě stál na mojí straně, ale co všechno jsem pro něj znamenal? Odpověď byla nasnadě – hodně vzhledem k tomu, jak byl nadšený při svém zjištění, že by ta ztráta paměti nemusela být trvalá.

Tony na to měl jiný názor. Když se mu konečně podařilo Furymu dokázat, že by ze mě mohl být Zemi prospěšný Avenger, udělal tu hloupou chybu. No dobře, měl zákaz brát mě z Toweru, ale nějak by to ukecal – přece jenom to byla jeho chyba a ne moje. Jenže teď? Pokud se mi vážně vrátí vzpomínky, všechny nás to vrhne zase na začátek. Někam mezi New York a justici toho kosmickýho stromu. A s tím klukem po boku, mohl bych dokončit, co jsem začal?

Tyhle myšlenky se Tonymu honily hlavou, když mě s Brucem ponechaly vlastnímu rozhovoru a s Clintem, Stevem a Thorem se pustili do výslechu, který měl konečně přinést nějaké užitečné informace.

×

„Tak hele, uděláme si jasno," spustil Clint hned, jakmile byli z doslechu. „My NECHCEME, aby se mu vrátily vzpomínky, rozumíš? Takže nic nezkoušej!"

„Cože? Ale proč?"

„On se ještě ptá! No proč asi?"

„Loki se tu objevil jenom jednou, tak hádej!"

„Aha." Uchechtl se a věnoval všem úsměv, Thorovi až příliš známý díky své skryté zprávě já vím něco, co vy ne. „Vy jste na to fakt skočili?"

Clint si odfrkl.

„Na co jsme měli skočit?" zeptal se Steve opatrně.

„Na tu věc s dobýváním Midgardu." Thor si všiml, že používá jména planet Devíti světů jako rozený Ásgarďan. Jako já. „Skutečně si myslíte, že kdyby vás chtěl Loki ovládnout, nedokázal by to? Se dvěma Kameny nekonečna? Vždyť to je k smíchu!"

„Jaký kame – moment. Co se nám tím snažíš říct?"

„Ve skutečnosti jsme nikdy nechtěli ovládnout Midgard."

My? Takže ty v tom jedeš s ním! všiml si Tony, ale jakmile si to stihl pomyslet, v hlavě mu explodoval plný význam té věty. Býval by i něco řekl - Co to kurva meleš? - jenže všechny jeho myšlenky se zastavily a odmítly se kamkoli pohnout.

Nedávalo to smysl. Tony od toho rozhovoru nečekal nic určitého - leda tak něčím vyplnit tu prázdnou mezeru dvou let - a dostal obhajobu? Existovalo vůbec něco, čím by se hrůzy New Yorku daly obhájit? Očividně ano - stačilo to celé jen popřít!

Clint zřejmě neutrpěl stejnou ztrátu řeči, ani šok z nového pohledu na nepopiratelnou skutečnost a jeho výřečnost se měla čile k světu.

Samolibě se usmál a zamával rukama. „Zadrž. Stark tě praštil víc, než jsme si mysleli."

„Moc vtipné," odpálkoval ho rudovlásek, a pak také zaútočil: „Byla s tebou větší zábava, když jsi neměl vlastní vůli."

Thor měl i se svou ásgárdskou silou co dělat, aby Clintovi zabránil vraždit v afektu. „POČKAT!" Marně se snažil chytit lukostřelce jednou rukou, a tak pustil kladivo a stáhl ho za ramena dál od kluka, který sice vyprovokoval Clinta k útoku, ale teď byl k němu jako slepý. Podle toho, jak se díval na ležící Mjolnir, věděl, s čím má tu čest, ale ani ho nenapadlo vztáhnout k němu ruku. Možná věděl, jak by to dopadlo?

Zvedl oči tak akorát, aby mohl čelit Thorovu nekompromisnímu pohledu. Clint už byl z cesty a on měl teď volné pole.

„O čem to mluvíš, cizinče?"

Nikdo se nemůže divit, že se Thor k té jedné větě tak upnul. Představte si, že by vám náhodný kolemjdoucí nabídl důkaz, že v době teroristického útoku v Londýně byl váš bratr na dovolené v Karibiku - nebo dvě stě galaxií dál, to už je celkem jedno. Ale na druhou stranu...

Rudovlásek se přestal usmívat a jeho duhovky změnily barvu na šeříkovou tak přirozeně, jako by to snad bylo normální. A možná že jo. Možná že tam, odkud pocházel, to normální bylo. Tony si udělal poznámku, že to musí zjistit.

„Já vím, jak to vypadá. Nevěříte mi a já vám to nemám za zlé, protože ta zástěrka s obsazováním," prsty naznačil uvozovky, „byla až příliš dokonalá. Jenže já potřebuju Lokiho zpátky. Starého dobrého Lokiho. I se vzpomínkami."

„Ne." Thorovo rezolutní odmítnutí překvapilo i jeho vlastní tým, ale na druhou stranu se s ním plně ztotožnili. „Je mi líto," dodal ještě, ale nebyla v tom žádná lítost.

Tady měl nastat konec. Už žádná debata na téma vzpomínky a žádné vyjednávání. Nebyly žádné další argumenty, které by mohly něco změnit.

Aniž by to o sobě navzájem věděli, všichni členové týmu měli jako další bod plánovaného programu pokládání vlastních otázek. Ale co jsou plány pro Boha?

Odpověď - zřejmě to samé, co pro bohova oponenta. On totiž ještě neskončil, spíš to vypadalo, jako by ho Thorův přístup ještě rozčílil. „Tady vůbec nejde o New York, že jo?" zaútočil s otázkami, na které nepotřeboval znát odpověď. Vlastně nikdo nepotřeboval. „Tohle je čistě soukromé, mám pravdu Thore? Myslíš, že začneš zase od začátku, viď? Zase zpátky před Bifrost - ne, před korunovaci!"

Chopil se slova jako zapálený řečník, ale proslov nesměřoval k davu. Mučil svým obviněním jediného a býval by pokračoval dál.

„Uniká mi něco?" vmísil se do toho Steve, jako vždy ve středu dění, a přitom úplně mimo. „Nebo víš něco, co my ne?"

„Vím toho hodně," odtušil nazpět a usmál se stylem filmového policejního detektiva, který se chystá vytáhnout na stůl usvědčující důkaz. Nebo jako nejmenovaný bůh, který prostě ví něco, co vy ne. „Loki mi řekl věci, které se vám Thor nenamáhal sdělit, takže možná proto vidím celou situaci v trochu jiném kontextu."

„Nebo prostě lžeš," navrhl Clint spíš ze zvyku vždy skeptické postavy, než že by si to skutečně myslel. Popravdě se mu začínal ten ďáblík docela líbit. Měl ostrý jazýček a vždycky věděl, co říct, ale na rozdíl od jednoho konkrétního milionáře, který se v tu chvíli nacházel v místnosti, neměl potřebu okolí nic dokazovat. Byl jako narcista bez ega.

Jeho poznámka vyšuměla do prázdna. Rudovlásek už se zase neusmíval a vypadalo to na jeho tváři tak nepřirozeně, že se snad už s koutky od ucha k uchu narodil. A možná že jo. Možná že tam, odkud pocházel, to taky bylo normální. Tony si udělal poznámku, že i to musí zjistit.

„Thore," oslovil boha hromu a on mu oplatil oční kontakt. Mračil se a všemi svaly ve tváři dával najevo, jak moc nesouhlasí a že co jeho samotného týče, debata je u konce. „Ty ho chceš zase zpátky. Já to vím. Aby bylo zase všechno dobré. Žádný Jotunheim. Žádné království. Jenom dva bratři. Nepletu se?"

Krátké usekané věty? Příliš vážné téma, které by dlouhé věty nedokázaly pojmout.

„Jak to všechno víš?" oplatil mu otázkou Thor. Avengers vyklidili pole rozhovoru.

„A není to jedno? Na tom teď přece vůbec nezáleží! Hlavní je, že cokoliv řeknu, ty názor nezměníš, protože chceš, aby to tak bylo. Myslíš si, že když před ním budeš tajit určité skutečnosti budete spolu zase dobře vycházet? Mám pro tebe novinku - přesně to dělal Ódin a hele, kam jsme se dostali!"

„Na tom něco je," poznamenal Tony, jako by ho snad někdo poslouchal.

„Ty si myslíš, že víš všechno nejlíp!" rozzuřil se bůh a už se zase začalo schylovat k bitce.

„Ne," mírnil ho oponent, který zřejmě přesně věděl, s jakým živlem má tu čest. „Já ti jenom říkám, že ještě není všechno ztraceno. Všechno může být zase při starém, dávám ti svůj slib." Usmál se tak, že by mu byl každý uvěřil. „Lokimu se vzpomínky vrátí, je to jen otázka času. Hrát si s cizí myslí je běh na dlouhou trať a nikdy nekončí vítězně, to platí i pro tak mocnou entitu jako Yggdrasil. Takže jestli to chceš přehlížet, tak prosím, jen do toho! Ale budeš mít proti sobě mě, protože já vím, že tak by to Loki chtěl. A když už ses zeptal, jak to všechno vím - věří mi. Loki mi věří." Lehce se usmál. „Vždycky mi věřil."

Thor pochyboval. Mladíkova řeč na něj udělala dojem a rád by věřil, ale nechtěl naletět a chytat se stébla v hurikánu, a tak se radši rozhodl pochybovat. „Raději by zemřel, než aby komukoliv řekl o..." Zaváhal a nakonec se použil stejné slovo jako jeho protějšek, aby mu snad nevyzradil něco, co by nevěděl. „o Jotunheimu."

Podle toho, jak se ten kluk usmál, se ukázalo, že věděl moc dobře, o čem je vlastně řeč. „Co na to říct? Mně to nevadí. Já nejsem Ásgarďan," řekl a znělo to jako ta nadávka.

Tony zatajil dech. Jemu samotnému se nikdy nevyplatilo žertovat o božském národu. Ale teď se žádná ostřejší výměna názoru nekonala. Thor překvapeně zamrkal a jeho tvář se usmála způsobem, který u něj nebyl moc známý.

Asi žádný bůh neví, co se mu honilo hlavou, a jen tři smrtelníci a jeden rudovlasý emzák vědí, co z toho vzešlo. „Jestli dokážeš, že ti Loki skutečně věří, budu ti věřit i já," řekl ke všeobecnému překvapení.

„Dokázat?" zopakoval vyzvaný. „Bohové, to jsem ještě nikdy nemusel."

„Dokaž to a jestli jsi skutečně jeho přítel, můžeme se domluvit," slíbil Thor a pěkně tím naštval Stevea. To rozhodl za všechny? Vždyť jsou tým, měli se proti nepříteli domlouvat společně!

„Nepřítele" to zřejmě potěšilo a sázel jeden pochybný důkaz za druhým, ještě neuvěřitelnějším: „Asi tak milionkrát mi zachránil život! Naučil mě magii! Začaroval můj meč, aby ho nikdo kromě nás dvou nemohl zvednout!"

„Aha," poznamenal Clint, který jedině tomu poslednímu argumentu uvěřil.

„Přímý důkaz," trval na svém vyzyvatel.

„Helvetti," zaklel a třel si dlaně o sebe. Pak najednou přestal a usmál se.

Zvedl dlaň levé ruky a otočil ji k Thorovi. Přes celou její šířku vedla šikmá jizva, zřejmě po starém zranění z boje. Ale Thor věděl, že to není jen tak obyčejná jizva, protože uprostřed byla překrytá jinou jizvou nebo možná cejchem, dvakrát zatočeným. Ale ani jedna jizva nebyla skutečná jizva nebo cejch.

Stejně jako Avengeři, zíral na symbol uprostřed dlaně, ale ne proto, že nevěděl, co znamená. Poznal ho. Byly to dvě čáry symbolizující dva hady s propletenými těly. Můj znak.

„Liittolaisia veljeys."

Thor tyhle slova znal a vyváděla ho z klidu. „Pokrevní bratrství," přeložil.

×

Thor dostal čas na protest, ten se však nekonal. Souhlasil, že neexistuje jasnější důkaz, že neznámému plně důvěřuji.

„Znám to kouzlo," ujal se Thor role vysvětlovače pro nezasvěcené Midgarďany. „Je to přísaha stvrzená krví, kterou kdysi uzavřel můj předek s vůdčími osobnostmi všech devíti planet, aby se společně bránili hrozbám vesmíru a zůstali navždy ve věčném spojenectví. Tak vzniklo Devět světů."

„Takže i Země?" vpadl do to Tony. „S námi máte taky spojenectví?"

„V té době nebyli lidé dominantním druhem," odbyl ho bůh a dále to nerozváděl, protože měl na mysli závažnější věci. „Je to zcela dobrovolné kouzlo na základě oboustranného přání spojit se. Nedá se k němu přinutit násilím." Povzdechl si, marně se snažíc popřít nepopiratelné. „Tak jak ty jsi Lokiho přinutil?"

„Já?" Naoko uraženě zkřížil paže na hrudi. „Já nevěděl, že to existuje! Loki s tím přišel. Prý na mě není spolehnutí. Tvrdil, že jakmile se otočí, nechám se zabít," jak mluvil, kroutil hlavou nad tou absurditou, ale pak přestal a řekl: „Měl pravdu jako obvykle."

Nenastalo ticho dost dlouhé na to, aby Tony stihl pojmout celou novou skutečnost a všechny možné důsledky. Hlavou se mu procházelo až příliš otázek na to, aby je všechny vzal do svého vědomí a dopodrobna prozkoumal, a tak se rozhodl zaobírat těmi nejhlasitějšími. Přemýšlel, co to pouto vlastně znamenalo? A díky němu, jaký byl tedy mezi námi vztah? Ale hlavně, proč vůbec vzniklo?

Možná by na to i přišel, kdyby dostal ještě trochu času. Tony nebyl pitomec, určitě by mu to docvaklo, kdyby se trochu déle zamyslel, ale k tomu už nedostal příležitost.

„Já to stejně nechápu," promluvil Clint do ticha naplněného přemýšlením a přetrhl všem ostatním nit uvažování takovým způsobem, který by jim způsobila jen traverza hozená před pomyslný myšlenkový vlak. „Kvůli čemu jste to vůbec udělali? Kdo by tě měl zabít? A proč teď chceš Lokiho tak nutně zpátky? Říkal jsi, že tě někdo sledoval. Kdo?"

Tony přikývl, že by ho taky moc zajímalo, a Thor přimhouřil oči. Že by už se konečně dostali k jádru věci?

Podle rudovláskovy reakce ano. Úplně ztuhl a uhnul pohledem někam doleva. „Všechno to má společný důvod," odpověděl vyhýbavě. „Já a Loki," zase ty krátké věty, „začali jsme válku."

„Proti komu?"

„Proti němu."

Viděl, že mu nikdo nerozumí, a tak - očividně proti své vůli - řekl ještě dvě slova.

×

Neslyšel jsem, o čem mluví, a neměl jsem jim to za zlé. Samozřejmě že nechtěli, abych to věděl. Já to taky nechtěl vědět, ale už bylo pozdě. Mám na svědomí nejhorší masakr, co tahle generace lidí zažila. No super.

Jenže pak jsem něco zaslechl. Jen dvě slova, co kluk z mé nehezké minulosti řekl. Sledoval mě přes celou místnost a i na tu dálku jsem viděl, jak jeho oči ztmavly.

„Proti Thanosovi..."

Neměl jsem tušení, kdo nebo co ten Thanos je. Ale kdysi jsem to věděl, protože k tomu slovu se pojily silné pocity.

Stačilo jen to jméno a já pocítil strach.