Přeskočit na hlavní obsah

Kapitola 2, Hořký smích domnělého zla

Hořký smích domnělého zla

Nemít přes ústa roubík, hořce bych se zasmál.

Jejich nevěřící obličeje nedokázaly pochopit, proč nemám ledově modrou kůži pokrytou runami, rudé nenávistné oči a ruce pokryté krví svých obětí. Nepředstavoval jsem čiré zlo ve své nejsurovější podobě. A to je děsilo.

Zaplavil mě zvláštní pocit, když jsem viděl, jak na ně působím.

Jako nepřítel.

Musel jsem děkovat roubíku, protože mi zabránil křičet, že jsem jejich král a ne úhlavní nepřítel. Že je chci zachránit a ne zničit. Že jejich pravda je pouze domněnka a já nejsem zlý. Ale co by mi to bylo platné? Síla šeptandy je nepředstavitelná a její neomezená fantazie vychází z přesvědčení lidu.

S nenávistí jsem vzhlédl k monumentálnímu paláci. A kdo vsadil lidem do hlavy, že jsem monstrum? Stejný král, který mě bude soudit a ještě za to bude obdivovám. Ódin Všeotec, spravedlnost sama.

Povzdechl jsem si. Pocity mi teď nijak nepomáhaly.

I když to bylo kvůli roubíku zbytečné, nasadil jsem svůj oblíbený úsměv, z nějž každý šílel – typicky široký s odhalenými zuby, sebevědomý a spiklenecký, který jasně říkal: „Vím něco, co ty ne.“ Používal jsem ho často a vždy spolehlivě znervóznil okolí, ale teď mi hlavně dodával odvahu.

Lidí v ulicích neubývalo a strážci, podpořeni ostatními, získali kuráž. Doteď mlčeli a vypadali, že svému úkolu připisují velký význam, ale nějak jim otrnulo. Jeden z nich do mě píchl svou dlouhou zbraní, zatímco druhý mi přitáhl řetězy a já měl co dělat, abych získal zpět ztracenou rovnováhu. Nebyl nikdo, kdo by se mě zastal.

Provedl bych jim něco, nějakou neplechu, ale runy na mých poutech ke mně nepouštěly žádné magické proudy, ze kterých bych bral sílu. A brát z vlastních zásob by bylo plýtváním, protože jsem se ještě vzpamatovával z bitvy. Především jednoho boje, jehož výsledkem bylo blízké seznámení z midgardskou podlahou...

Další, ale rozhodně ne poslední povzdechnutí. Tohle bude dlouhá cesta.

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Každý komentář potěší, sušenka odměnou. Kritiky a posměváčky vítáme Thorovým kladivem.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 41, Válka

Válka Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce. Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu. Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo. Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal arm...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 43, Žezlo na scéně

Žezlo na scéně Možná lhář, možná pravdu mluvící rudovlás ek se na Natashu těšil. A Clintovi nešlo na rozum proč. „Loki říkal, že je fakt dobrá," vysvětlil nadšeně. Pryč byla vážnost a strach. Z hnědých očí se staly rezavé. „Prý je skvělá dvojitá i trojitá agentka. Lže, manipuluje a přitom stojí na té správné straně." Jeho úsměv se rozšířil. „Nemůžu se dočkat, až ji potkám!" Clint se pokoušel tvářit, že nemá nejmenší tušení, o čem mluví, a byl ze srdce rád, že se nikdo nepozastavil u té zmínky o dvojité a trojité agentce. Vážně nerad by Nat vysvětloval, že se ve stavu ovládnutí mysli rozpovídal o její minulosti. To už by radši zemřel rukou toho vybájeného super-záporáka. Teprve když se Natasha konečně objevila, téměř po dvanácti hodinách pryč z Toweru, ve své akční kombinéze a v levé ruce nesla dlouhé pouzdro jako na kytaru, rudovlásek obrátil. „Helvetti," vyskočil jako po zásahu proudem, „snad to není... ? " „Lokiho Žezlo?" napověděl mu Tony. „Bingo."...
Okomentovat
Další informace

Kapitola 38, Začíná to být záhadné

Začíná to být záhadné „Jak jako  objevil ? Snad přistál, ne?" „Nikoliv, pane. Pravděpodobně se jedná o teleportaci." Jako jeden muž – ve skutečnosti jako jeden tým – jsme se vrhli blíž k oknu a marně napínali zrak do tmy, jenže na plošině jsme nikoho neviděli. Ani světla velkoměsta pod námi nebyla tak jasná, aby osvítila celý stín. „Thore? Někdo od vás?" zeptala se Natasha s očima přilepenýma na zahnutou plošinu a já se přistihl, že mi ta změna tématu přinejmenším vyhovuje. „Ne," zavrtěl hlavou Thor. „Z Ásgardu je možné přijít pouze díky Bifrostu a ten nebyl otevřen, to bych si všiml." Pečlivě jsem sledoval hru stínů venku. Připadal jsem si jako lovec, který číhá na kořist a čeká až – „Někdo tam skutečně je," hlesl jsem a Thor přikývl. Ve tmě se zaleskla čepel. „A je ozbrojený," přidal se Steve. „Narozdíl od nás," zamračila se Natasha. V tu chvíli, jako by to snad byl rozkaz, se Steve, Clint a Natasha rozběhli pryč, v patách jim byl Bruce. Thor z...
Okomentovat
Další informace