Přeskočit na hlavní obsah

Kapitola 42, Pravda horší než všechny lži světa

Pravda horší než všechny lži světa

Tak to už bylo moc i na ně.

Celá záležitost s Avengers měla být jednorázová akce, to si víceméně všichni uvědomovali. Zahnat emzáky plus zavřít Lokiho rovná se status nedobyvatelné planety – to byl původní plán.

Uděláme si reklamu," tvrdil Fury, „a až se po vesmíru roznese, že Země není bez ochrany, budeme mít pokoj."

Než najdeme způsob, jak se lépe bránit," dodávala agentka Hillová duchapřítomně, a myslela tím zbraně z kosmického materiálu, geneticky vylepšené vojáky a mnoho dalšího, o čemž se raději nebudu vůbec zmiňovat, abych nevyvolal u midgardských čtenářů hromadnou paniku. (I když by to byla jistě velmi pěkná podívaná.)

Zpátky k tématu – podařilo se (plus jako bonus všichni přežili) a tím to mělo skončit. Čistě pro image se opravil, nebo spíš znovu postavil, Avengers Tower a tým se nechal občas vidět někde na nějaké akci v rámci mezinárodního boje proti terorismu. Jen aby to vypadalo, že jsou schopní a kdyby se cokoliv náhodou pokazilo, tak tu je někdo, kdo se o to postará. Midgarďané byli klidní, že mají jistotu budoucnosti, a nedělali vlny kvůli minulosti.

Jenže minulost se vrátila. A všechno mělo začít zase od znova.

×

„Pochází z planety Titán," řekl a pohled měl zabořený někam mezi minulost a ještě vzdálenější minulost. Nemluvil k nikomu přímo, spíš jakoby spílal vesmíru za to, co dovolil. Občas se nad svými krátkými větami hořce ušklíbl, jindy se pohrdavě zasmál. Avengery ta náhlá změna překvapila. „Prý to byla nádherná planeta. Ideální poloha vůči slunci a nadčasová technologie, říká se, ale to už teď nikdo neví. Dnes už nejsou svědci. Zůstal jen on." Povzdech. „Planeta měla jediný problém. Byla příliš vzdálená od jiných obyvatelných planet, takže její obyvatelé nemohli expandovat. Populace rostla, ale docházelo místo i zdroje, a tak brzo stála na pokraji kolapsu. A tehdy předstoupil před tribunál s tím návrhem. Řízená genocida. Jako řešení blízkého hladomoru a hromadného umírání navrhl úřady řízené vyvražďení poloviny populace. Muži, ženy. Děti, starci. Zdraví, nemocní. Všichni bez rozdílu." Zasmál se. „Vysmáli se mu. Samozřejmě že ano! Možná, kdyby to podal jinak. Možná kdyby to nevzal tak drasticky."

Chvilku přemýšlel, co by se asi stalo, a Avengeři s ním, protože jim to něco připomínalo. Mohla by se „politika jednoho dítěte" takhle zvrhnout?

„Zavedli opatření. Omezili spotřebu, chránili zdroje, snížili populaci. Nestačilo to. Planeta zkolabovala a celá populace vymřela. Zůstal jenom on, protože včas opustil potápějící se loď. To ponížení spolu se zánikem jeho vlastní rasy mu vlezlo na mozek. Cestoval po vesmíru a postupně se k němu začali přidávat další. Prý to trvalo stovky let." Pokrčil rameny a zamračil se. „Má armádu. Věrné. Fanatiky. Žoldáky. Otroky." Povzdechl si. „Putují vesmírem a drancují ho. Planetu po planetě. Říkají tomu služba vesmíru. Poslání. Dobročinnost." Nejspíš si ani neuvědomil, že zvyšuje hlas. „Obsadí planetu. Vyplení ji. Aby sami mohli dál fungovat, vezmou si otroky, jídlo, zbraně. Pak vybijí polovinu rasy a jede se dál. Většina jejich obětí se nikdy nevzpamatuje a rasy zaniknou."

Zaváhal – Možná chtěl něco dodat? – a zvedl oči ke svým posluchačům. „Představte si. Artefakty tak mocné, že by stačilo jen lusknout prsty a polovina všeho živého by už nebyla víc než prach. Aha!" Cukli sebou. „Je jich šest. Kamenů nekonečna. Kdyby se všechny sešly v jeho rukách..." Povzdech. „Získal první. Kámen mysli. Žezlo. Nabídl ho propůjčit tomu, kdo mu přinese druhý. Tesseract na Midgardu. Loki se nabídl." Ušklíbl se. „Že prý Midgard zná, protože je součástí jeho království, a přinese mu je oba zpátky. Jako odměnu chtěl planetu sám pro sebe, aby ji mohl vládnout." Ušklíbl se. „Byla to lež. Oba dva ukradl, abychom pak společně hledali zbytek. Abychom je všechny zničili. No. Alespoň takový byl plán." Naklonil hlavu na stranu v tázavém gestu a usmál se. „Pěkně jste ho zřídili. Čekal jsem na oběžné dráze, až na poslední chvíli zavře portál těm potvorám, aby jemu až příliš pozdě došlo, že nám naletěl. Ale nic. Už se neozval a já ho našel příliš pozdě." Povzdech. „Na Ágardu máte rádi trest smrti?"

Thor úplně ignoroval další urážku celého národu, protože – a bylo to vidět – si všechno dával dohromady.  Avengeři si všimli, že bez protestů přistoupil na jeho hru. „Pro vyšší dobro," odtušil a přistihl se, že nepochybuje o jediném slovu. „To patřilo tobě."

„Věděl, že tam jsem," přitakal, zase s úsměvem. „Říkával to často. Vždycky když jsem pochyboval. Pro vyšší dobro. Prý jde o princip. ‚I kdyby se nám to nepodařilo,' řekl jednou, ‚musíme se o to alespoň pokusit. Lepší neuspět ve správné věci, než uspět v té špatné.'"

„Hotovej filozof," ucedil Clint posměšně a odmítavě založil paže na hrudi. 

Úšklebek se mu vrátil nazpět. „Říká pouhý smrtelník?" 

Jedno se mu muselo nechat – měl pěkně ostrej jazýček. Clint se otočil se k Brucovi a otáčení prstu vedle tváře označil rudovláska za blázna. 

„Burtone, nech toho," okřikl ho Tony s kamennou tváří. „Tohle není sranda."

Clint se nenechal vyvést z míry. „Kde jsi nechal sarkasmus?" utahoval si z něj, v tu chvíli zřejmě v největší pohodě. „Snad nechceš říct, že věříš jedinému slovu, co říká?" Rozhlédl se po ostatních, aby našel slova podpory, ale místo toho ho jejich vážné tváře podráždily. „Je s ním spolčenej! Vždyť je to úplně jasný! Řekne cokoliv, jen aby dosáhl svého, copak to nevidíte?"

„Clinte, já si myslím, že bychom měli alespoň zvážit, zda jsme skutečně ohroženi válkou," řekl Steve tónem vyjednavače se zdánlivě nekonečnou trpělivostí.

„To se ví, že jste," souhlasil rudovlásek. „Nejenom že tu máte Žezlo, ale i Kámen času. A ten je ze všech nejdůležitější, protože kdo získá Čas, ten vyhraje."

Určitě by se býval někdo zeptal, co to má znamenat. Rudovlásek očividně nebyl zvyklý vysvětlovat věci ani polopaticky, ani srozumitelně pro Midgarďany, a muselo se mu říct, ať mluví jako člověk. Ale do hovoru se vložil mobil, který v Clintově kapse okázale zavibroval. „Nat je tady," oznámil stručně po kontrole displeje. Usmíval se. „A má ho."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

díly 10 a 11 – The Two Detectives

Závěr první části tvoří dvojdíl The Two Detectives, o kterém Kris prohlásila, že: „Tak tohle je bez debat můj nejoblíbenější díl.“ Než jsem stihla namítnout, že tu je další část, dodala: „No, zatím .“  I když to ze začátku mohlo vypadat na Holmesovskou idylku o detektivovi, který vyřeší všechny případy, až moc brzo se ukázalo, že Sherlock není v pohodě.   Kris  z toho měla pocit, že lituje, že nezabil  Jeffersona, a já souhlasila s jediným rozdílem.  Podle mě by ho Sherlock tak jako tak nezastřelil a sám si to uvědomuje, jenže věci nejdou podle jeho představ, a tak se z toho snaží někoho obvinit. A BUM! Tady máme Johna. Šťastného Johna se svým deníčkem, který stál věrně po jeho boku, i když ho sotva znal. No není divný, že sotva poznal úplně cizího týpka, už mu pomáhá dopadnout vraha, Scotland Yardu navzdory? Sakra, vždyť Sherlock mohl klidně lhát! Co na tom, že ho předtím svou dedukcí totálně ohromil?  Podle mě máme co dočinění s tím nejhodnějším Joh...

Nepřátelská návštěva

Na postavy nevlastním žádná práva. Příběh je fikce a nevznikl za účelem zisku. Na přidané obrázky nevlastním žádná práva. Všechny grafické přílohy patří svým autorům. Prolog Mohlo to skončit láskou. Mohlo to skončit svatbou. Mohlo to skončit pohádkovým „šťastně až navěky". Ale neskončilo. Část první, PŘIŠEL JSI DO MÉHO ŽIVOTA... Začalo to jako každý den, kdy Sherlock nevyšetřoval. Příchody klientů se časem zredukovaly a teď, kvůli neustávající bouřce, stagnovaly na nule. Pokusy a výzkumy byly jediným záchranným kruhem z oceánu nudy, ale ty se postupně z původně výstředních staly život ohrožujícími. Jejich tvůrce Sherlock Holmes se během jedné průtrže mračen, doprovázenou burácením hromů a září blesků, rozvaloval v křesle a testoval jeden ze svých výtvorů. Látka, jejíž odborný název by byl stejně dlouhý jako současný maraton nevlídného počasí, proudila ze skla stříkačky přímo do jeho žíly. Praskání v krbu a bubnování kapek oznamovaly, že ještě úplně neztratil vědomí, ale šepotavý h...