Kapitola 16, Záchrana

Záchrana

Jakmile Avengers vyšli zpoza rohu, Tony se zhluboka nadechl. Na rychlosti, s jakou bude mluvit, visel celý jeho plán. Ano, on plán měl. Tedy skoro. Byla to spíš taková rozmazaná a nastokrát gumovaná skica, než pořádný nákres, ale na tom příliš nezáleželo, protože to celé stálo na základně ze tří bodů. Pokud v nich bude úspěšný, všechno bude dobré. Snad.

Bod číslo jedna – získat Bruce.

„Co tu tak stojíte?!" Tony si moc dobře uvědomoval, že je nesmí pustit ke slovu.  Proto také začal větou, kterou rozhodně nečekali, a tak na ni neměli připravenou okamžitou odpověď. Zareagovali přesně tak, jak čekal – nechápavý pohled od Stevea, Clintovo hledání správné nadávky, povytažené obočí od Natashy a Brucovo chytání druhého dechu, ale žádný protest. A žádný útok, naštěstí. „Nemáte co na práci? Očividně," pokračoval spěšně. „Laskavě mi nezaclánějte a jděte si po svých někam jinam. Já mám na rozdíl od vás důležitou práci." Proklestil si cestu k Brucovi a do ruky mu vrazil lékárničku, kterou vzal bůhvíkde. „A ty taky, doktore." Kývl směrem za sebe. „Máš pacienta," oznámil a odešel.

Nechal za sebou silně zmatené Avengery.

Steve, který se za ním jako jediný ohlédl, se snažil pochopit, čeho byl právě svědkem. Snažil se přijít na nějaké logické řešení, které by nezahrnovalo mou smrt, ale příliš se mu to nedařilo. Byl první, kdo přerušil nastalé ticho. „Co to mělo znamenat?"

Ostatní s odpovědí váhali. Zatím došli k závěru, že nemají kam spěchat, protože buď jsem mrtvý, nebo ne, a zároveň si nebyli jistí, co by měli říct.

Bruce si prohlížel bílý kufřík ve své ruce a byl mnohem popletenější, než ostatní, protože ještě předtím, než Tony odešel, mu něco pošeptal. Ta slova mu teď rezonovala v hlavě a nedávala smysl. Zatím.

Avengeři se usnesli, že Steve bude sledovat Tonyho a dvojice agentů se spolu s Brucem podívá na Lokiho.

Už už se chtěli rozdělit a vydat se za svým úkolem, když je Bruce zastavil. „Půjdu sám," řekl. „Slíbil jsem mu to."

Clint si ho změřil podezřívavým pohledem, ale Natasha byla jiného mínění. Zastávala názor, že pokud se rozhodnu mluvit, bude to pouze v případě, kdy oni nebudou v přesile. Stále nebyla přesvědčená o celé té věci s vymazáním paměti. „My se vrátíme zpátky," rozhodla. „Kdyby něco, hned tam budeme."

Bruce přikývl a šel si za svým. Všechno, co se dělo od tohoto rozhovoru až k mé cele, měl v mlze - kráčel s hlavou v oblacích a v uších mu rezonovala Tonyho slova.

„Měl jsi pravdu," řekl mu. Ale v čem, to zapomněl dodat. „Prosím, pomoz mi udělat správnou věc." Nemohl být trochu konkrétnější? „Zachraň ho." Lokiho? A Před čím? „A já se postarám o zbytek." O jaký zbytek?

Lékárnička ho tížila v ruce a myšlenky mu létaly hlavou sem a tam, ale dokud nedorazil na místo, neměly pro něj žádný význam.

×

Jestli byl v prvním bodě úspěšný, nebo ne, ho netrápilo. Když vystupujete na veřejnosti a proslovy Vám píší ti nejlepší v oboru, pár věcí pochytíte. A když jste vnímaví a chytří, což Tony Stark samozřejmě byl, naučíte se, jak lidi rychle přesvědčit, aby udělali přesně to, co Vy chcete. I když se s Brucem moc dlouho neznali, byl si Tony jistý jednou věcí – nikdy nikomu neupře pomoc. A na tom stál celý bod číslo jedna – už teď ho mohl považovat za splněný.

Takže když mi sehnal pomoc, mohl se přesunout k dalšímu bodu. Bod dva – přesvědčit nejvíc paranoidního chlapa ve vesmíru, že může věřit bohu lží.

Další bod byl nejenom delší, ale hlavně složitější. Jak to chtěl udělat, vždyť s Furym si šli po krku od prvního okamžiku! Tony se rozhodl improvizovat a taktiku vymýšlet za pochodu. Vojenští stratégové by z něj neměli radost.

Dostat se k Furymu nebylo nijak těžké – on si totiž našel jeho. Tony se nejdřív obával, že se už o událostech posledních minut dozvěděl, ale on ho hledal z úplně jiného důvodu. Ředitel chtěl jenom nějaké hlášení.

„Co je nového? Zjistili jste už něco?" Fury nebyl nejšťastnější, že jako první narazil zrovna na Starka. Ze všech Avengerů mu byl nejméně sympatický, pokud se tu o nějakých sympatiích vůbec dalo mluvit.

„Nového?" Tony zavětřil příležitost. Fury nemá tušení, co se od Lokiho příchodu dělo! Zřejmě musel informovat své nadřízené a neměl čas mluvit s ostatními... Železný muž si v duchu mnul ruce. Právě teď má jedinečnou možnost nakukat Furymu, co se mu hodí! „Nového..." zopakoval a v hlavě se mu začal rodit plán. „Spousta věcí! Máme nevyvratitelné důkazy o tom, že si Loki skutečně nic nepamatuje..." Dramatickou odmlkou dal Furymu čas, aby si v hlavě srovnal, co to pro něj znamená – že mě nemůžou soudit, natož jakkoliv potrestat. „Nemůžete ho tu držet –"

„Můžeme," oporoval mu. „Vy snad zapomínate, proč jste se stal Avengerem?" Znělo to spíš jako výhrůžka, než argument. „Dokud existuje sebemenší šance –"

„Neexistuje," uťal ho Tony a na Furyho podezíravý pohled reagoval sebejistými, ale vymyšlenými slovy: „Bruce Vám to klidně potvrdí."

Fury z něj nespouštěl oko, ale dál nic nenamítal. Bylo vidět, že usilovně přemýšlí, co by měl dělat.

Teď přišla moje chvíle, pomyslel si Tony. Zaženu ho do kouta, ale hned na to mu ukážu pohodlnou únikovou cestu, po které se bez protestů dá. To by v tom byl čert, aby to nešlo!

„Ale je tu jistá možnost..." začal pomalu. „Nemůžeme ho držet ve vězení, ale zároveň ho nemůžeme nechat jít. Musí být pod dozorem, na tom se shodneme." Zcela plynule přešel z „vy" na „my", a tím si připravil úrodnou pro finální ránu. „Nechte ho u mě v Toweru."