Přeskočit na hlavní obsah

INTERVIEW s Kris – Ohlédnutí za první částí

Začneme od začátku, což ironicky znamená až dvojdílem Šarlatové oči. Seš ráda nebo nerada, že umřel William?

Kris: Jsem ráda, že umřel William. *zavrtí hlavou* Proč by jako měl žít?

A že ho zabil Albert? Vlastní bratr?

Kris: *povzdech* No jako nemusel, ale tak jako... Sice ho zradil, ale měli to udělat trošku jinak. *přemýšlí* Ale zasloužil si to. Nemůžem říct, že si to nezasloužil!




Sherlock. Co ty a příchod Sherlocka v Noahticu?

Kris: *váhá* Velmi zajímavé. Určitě jsem nečekala, že si tam jen tak přijde. Je nějakej fakt chytrej. No jasně, je to Sherlock. Ale na druhou stranu ten mrtvej týpek měl divnou barvu, tak to prostě vzal od oka.

 Aha? *smích* To mě teda nenapadlo.




Měl Sherlock zabít toho drožkáře? 

Kris: *povzdech* Já nevím, to je těžká otázka. Já si myslím, že asi ne, protože kdo ví, co by se pak stalo. Oni by mu stejně nic neřekli, ne? Bůh ví, co by se stalo, možná by ho taky zastřelili. Podle mě by si moc nepomohl.

A John a Sherlock?

Kris: No jsou nějaký divný. Přijde mi, že to nějak prožívaj, ale to se ani neznaj moc dlouho! Podle mě spolu budou vycházet... *pauza* Časem.

První dojem z Mycrofta?

Kris: Velmi zajímavý. Teda aspoň má velmi zajímavou angličtinu! *smích

*paroduju angličtinu s přízvukem* "Yes, Your Majesty!"

Kris: Ale zajímalo by mě, jakou tam bude mít roli.

Myslíš, že bude dělat problémy?

Kris: No to je těžký říct, když on pracuje pro královnu a oni chtěj zabít všechny šlechtice...

*ticho, jen bzučení myšlenek*


 


Ještě jedna otázka. Moriarty a Sherlock spolu nakonec svedou boj, to je jasný. *pauza pro efekt* Kdo vyhraje?

Kris: *křičí, ale směje se* PROBOHA JÁ NEVÍM! Jak to mám vědět?!

Já nechci, abys to věděla! Já chci vědět, co si myslíš!

Kris: Tak jako... *přemýšlí* Záleží jakej souboj.

Přeber si to, jak chceš.

Kris: Tak v tom posledním díle bylo jasný, že je Moriarty chytřejší. On věděl, co bude Sherlock dělat ještě předtím, než to fakt udělal. Celej ten problém viděl ze dvou různejch úhlů pohledu. A Sherlock nad tím vůbec nepřemejšlel!

Ale zase viděly jsme Sherlocka se rvát...

Kris: *přikyvuje* Pravda, to je pravda. Porval se s Fredem, ale Fred mu zdrhnul, takže nebude zas tak dobrej. *smích* Uvidíme, může se to ještě nějak vyvinout. 



 

Myslíš si, že je to povedený seriál? Zatím. Dokud ještě nic nepokazilo...

Kris: Mně se to zatím líbilo. Je to zajímavý a pokaždý se těším na novej díl, protože mě zajímá, co se tam bude dít dál.

Důležitá otázka  – těšíš se na další sérii?

Kris: Hrozně se těším! Jsem fakt zvědavá, co tam bude s těmi dokumenty a s Mikem.

 A nejoblíbenější postava?

Kris: *bez přemýšlení* Louis.

Louis? Aw Bože, správná odpověď!

Kris: *smích*

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 43, Žezlo na scéně

Žezlo na scéně Možná lhář, možná pravdu mluvící rudovlás ek se na Natashu těšil. A Clintovi nešlo na rozum proč. „Loki říkal, že je fakt dobrá," vysvětlil nadšeně. Pryč byla vážnost a strach. Z hnědých očí se staly rezavé. „Prý je skvělá dvojitá i trojitá agentka. Lže, manipuluje a přitom stojí na té správné straně." Jeho úsměv se rozšířil. „Nemůžu se dočkat, až ji potkám!" Clint se pokoušel tvářit, že nemá nejmenší tušení, o čem mluví, a byl ze srdce rád, že se nikdo nepozastavil u té zmínky o dvojité a trojité agentce. Vážně nerad by Nat vysvětloval, že se ve stavu ovládnutí mysli rozpovídal o její minulosti. To už by radši zemřel rukou toho vybájeného super-záporáka. Teprve když se Natasha konečně objevila, téměř po dvanácti hodinách pryč z Toweru, ve své akční kombinéze a v levé ruce nesla dlouhé pouzdro jako na kytaru, rudovlásek obrátil. „Helvetti," vyskočil jako po zásahu proudem, „snad to není... ? " „Lokiho Žezlo?" napověděl mu Tony. „Bingo."...

Kapitola 44, Příliš pozdě

Příliš pozdě Až pozdě se otočili. Už jsem ho držel v levé ruce, když se po něm začali shánět. Byla to mocná zbraň – to jsem věděl podle toho, jak se s ní Clint oháněl – ale neměl jsem tušení, že funguje i na jiné než fyzické úrovni. Až pozdě vykřikli. Kámen, nejhorší věc v celém vesmíru, mi slabě zazářil na pozdrav, a pak to udělal. Uvolnil ten blok, který mi byl v mysli násilím postaven.  Vzpomněl jsem si. Na všechno. I na něho. Stál, jen pár kroků ode mě, v ruce zbraň a ve tváři očekávání. Oslovil jsem ho. Jménem, které jsem mu dal sám. „Fenri?"

Kapitola 31, Neškodné vzpomínky

Neškodné vzpomínky Tony chtěl po Clintovi skočit, ale Avengeři nezaváhali ani okamžik a sahali po svých zbraních. Rychle jsem zhodnotil situaci - jestli dojde k rvačce, pro mě a Tonyho to nedopadne dobře. Ne, že bych nevěřil v jeho oblek, ale Clintovy šípy a Stevův štít jsou taky dost dobré argumenty. Zatímco já bych skončil někde zavřený, což by se S.H.I.E.L.D.u moc líbilo, kdoví jaké problémy by měl Tony. Abych zabránil rvačce, pro dobro nás všech jsem Tonymu nastavil nohu, takže sebou pouze neškodně praštil o zem. Asi mi za to nikdy nepoděkuje, ale já to v dané chvíli považoval za správné. „Jak se vůbec opovažuješ něco takového říct?!" Jenže nebezpečí ještě zdaleka nebylo zažehnáno. Tony, rozzuřený do nepříčetna, se sbíral ze země a stačil jediný příkaz Jarvisovi, aby začalo peklo. Neváhal jsem ani minutu. „Tony." Uvědomoval jsem si, že jsem mohl zůstat opodál a dát tomu volný průběh, nebo dokonce zmizet k sobě na patro – pochybuji, že by si toho někdo všiml – ale když už ...