Kapitola 27, Pst!

Pst!

Zatímco jsem jedl popcorn, bojoval se záchvaty smíchu a poprvé ochutnával pizzu, kterou Tony objednal uprostřed noci, pod rouškou tmy se uskutečnila tajná schůze tří Avengerů, na níž se mělo rozhodnout o mém osudu. Nick Fury chtěl zprávu, podle níž se rozhodne, zda informovat úřady a odvést mě v poutech před soud, nebo s konečným rozhodnutím ještě počkat.

Pro místo setkání vybral Steve nedaleký park. Tam totiž nejsou kamery a k nim si starý voják vypěstoval jakousi skepsi.

Nenápadně se vykradl z Toweru, a pak se dlouhou procházkou vydal na místo setkání. Udělal to jednak proto, že výcvik se nezapomíná, ale také si skvěle srovnal myšlenky a perfektně si připravil, co řekne. Usadil se do tmy pod stromy a čekal. Hned po něm, krátce po půlnoci, dorazili oba agenti S.H.I.E.L.D.u.

„Jsem rád, že jste přišli," přivítal je a už se nadechoval ke svému proslovu.

Nikdy by to nepřiznal, ale byl dobrý řečník. Podle mě byl obstojný, a to už něco znamená, ne? Propaganda byla hitem jeho doby a Steve se v tom naučil chodit. Umět vyburcovat dav není nic zvláštního, ale přesvědčit lidi tak, že ve vaši myšlenku začnou věřit, to je umění. A mně věřte, já o tom vím své.

Steve si nedělal iluze, že to na dvojici vycvičených agentů bude mít nějaký zvláštní efekt. Šlo mu především o ten samotný dojem, že to má v hlavě srovnané a je si jistý svými prioritami. Povedlo se mu to.

„Chápu, co chceš říct, Steve." Jako první se ozvala Natasha a bylo vidět, jak pečlivě volí slova. „Ale není to, já nevím, trochu radikální?"

Clint si odfrkl, čímž dal jasně najevo své pobouření. „Nat, co je na trestu smrti radikálního?"

„Ta smrt!" chtěla odpovědět, ale včas se ovládla. Na hádky s Clintem nebyl čas, a tak jeho poznámku prostě přešla. „Snažíš se říct, že by ho měl někdo potrestat?"

Steve zaváhal. „Ve výsledku ano."

„Rozumím tomu." Natasha znovu pokývala hlavou a ještě chvíli v duchu válčila se slovy, než řekla: „Ale já mám jiný názor. Podle mě je to špatně."

Clint zesinal, pak zrudl, ale než stihl otevřít pusu a začít protestovat, agentka se obhájila. „Nepopírám, že je vinný, protože je, ale je tu jistá věc, kterou bychom měli uvážit. Podívejte se na to takhle – ta ztráta paměti je nějaká divná, nezdá se vám?" Steve přikývl, ale jinak to nekomentoval. „Ohledně toho mi přijde Brucova teorie jako ta správná, nebo alespoň nejpravděpodobnější," pokračovala Nat. „Proč by to nemohl být jeho trest? Dává to dokonale smysl, navíc je zpátky Zemi, kde se provinil a kde by mohly jeho schopnosti ohromně pomoc.

Uvažuji takhle – pokud potrestáme někoho, kdo si není své viny vědom, nezhořkneme mu? Možná tím uděláme nevratnou chybu a dostaneme se zpátky na začátek. Já navrhuji, abychom počkali a zkusili Lokiho mezi sebe pustit." Všimli jste si, jak tvrdošíjně se snažila vyhnout mému jménu? „Jako Avenger by nám byl užitečný a my už máme díky Starkovi jistotu, že o své schopnosti nepřišel." Svůj monolog zakončila vizionářskou větou: „Samozřejmě pokud to celé není jen Lokiho hra."

„Ty chceš, abychom mu dali šanci začít nový život? Bez odpovědnosti za minulost?"

Natasha při odpovědi ani nemrkla a pouze přemýšlela, zda tím Steve myslel pouze mě. „Ano."

Clint, který se až doteď tvářil, jako by snad Natasha právě spáchala všech sedm smrtelných hříchů najednou, začal pomalu tát. Věnoval agentce dvojsmyslný pohled, který mohl znamenat jen jediné – „Chápu."

Pohledy obou agentů se stočily zpátky ke Stevovi, který měl – jako čerstvě jmenovaný velitel oddílu Avengers – poslední slovo. Ale ještě než se dozvíte, jak o celé věci rozhodl, dovolím si malou vsuvku a budu vás ještě chvíli napínat.

Zlí jazykové by mohli – a budou – namítat, že to všechno, co se kolem mě dělo, je fikce. Jako slušný argument by jim posloužilo, že jsem měl až neskutečně velké štěstí. Dovolte mi se zasmát. To myslíte vážně?

Pro všechny, kteří nepochopili situaci, ve kterém jsem se ocitl, to shrnu. Bruce se od začátku snažil dělat „to správné" a jeho postoj k věci se měnil jako aprílové počasí. Obdobně na tom byl i Steve, ale jemu se k tomu pletly i vojenské zkušenosti, vůdcovské schopnosti a zodpovědnost, která na něj jako na kapitána Avengers přešla. Natasha byla shovívavější, než se zpočátku zdálo, a i když zastávala stejný názor jako Clint, nebyla si tak úplně jistá, jestli je radikálnost ta správná, nebo spíš ta nejméně špatná cesta. Její nejbližší přítel Clint byl pro radikální cestu, ale vlivem Natashy přehodnotil priority. A Tony? To je případ sám pro sebe.

„Zkusíme to s ním. Uděláme z něj Avengera, ale budeme si dávat pozor. Teď musíme držet při sobě víc než kdykoliv předtím, tak mějte oči i uši dokořán."

×

„Tony?"

„Mmm..."

„Hej!"

„Uhm..."

„Tony!" Musel jsem do spícího strčit, aby konečně otevřel oči a zvedl SVOU hlavu z MÉHO ramene.

„Asi jsem usnul," konstatoval.

„Jo, to bych řek." Konečně zbavený těžkého břemene jsem se mohl natáhnout pro popcorn. Hodil jsem si hrst křupavé kukuřice do pusy. „O dost jsi přišel. Trinity umřela."

„Sakra!" zaklel, ale jestli tím mínil svůj ztuhlý krk, nebo tragickou smrt, to mi nebylo jasné.

„Neměl bys nůžky?" zeptal jsem se, když si i on bral popcorn.

Tony se zastavil uprostřed pohybu a přeměřil si mě pohledem. „Cože?"

„Nůžky," zopakoval jsem trpělivě.

„Proto jsi mě budil? Aby ses zeptal, jestli mám nůžky?"

„A taky skončil film." Tony pokýval hlavou a zadal J.A.R.V.I.S.ovi další snímek. „Tak máš?"

„Jo!"

„Super. Půjčíš mi je prosím?"

„K čemu ti budou nůžky uprostřed noci, proboha?" zhrozil se Tony, ale já jen teatrálně pohodil hlavou. Při sebenepatrnějším pohybu mi všechny vlasy spadaly do obličeje a zakryly obě oči.

„Asi jsem byl na tom ostrově dýl, než jste si mysleli," okomentoval jsem to.

Tonyho tvář zbrázdil úsměv. „Hele, já sice nejsem kadeřník, ale myslím, že bych s tím mohl něco udělat."

Ta jiskra v jeho očích mě měla varovat, že to co přijde, by se mi nemuselo líbit.