Kapitola 28, Nepřátelé na život a na smrt

Nepřátelé na život a na smrt

Každý agent by měl mít svůj poker face. Natasha a Clint, dokonce i Steve ho měli a právě teď jím vyváděli z míry chudáka civilistu Bruce.

Přepadli ho, sotva se vzbudil, a vyložili mu svůj plán. Všechno jim odkýval - ještě aby nesouhlasil! - ale vůbec nic nechápal. To se ptají na názor? Bruce nebyl členem S.H.I.E.L.D.u a Avengers oficiálně neexistovali, takže v celé věci mělo jeho slovo asi tak stejnou váhu jako on sám v porovnání s Hulkem. Zanedbatelnou.

„Huh," zněla jeho konečná odpověď.

Natasha se usmála a Clint se sloužil na gauč vedle Bruce. „Fajn, to bychom měli."

„Nesmíme zapomenout na Starka," připomněl Steve a zvedl hlavu. „Jarvisi?"

„Co si přejete, pane Rogersi?" odpověděl mu robotický hlas.

„Potřebujeme mluvit se Starkem. Mohl bys ho vzbudit?"

„To bohužel nebude možné."

Steve chtěl začít protestovat. J.A.R.V.I.S. měl nařízeno spolupracovat a plnit rozkazy všech Avengerů bez výjimky a i když se to Tonymu vůbec nelíbilo, sám mu to nařídil. Rozhodně to bylo lepší než druhá alternativa, a to přístup k celé Tonyho síti, včetně obleků a peněz.

Naštěstí pro Tonyho J.A.R.V.IS. chtěl spolupracovat, ale Steve ho nenechal domluvit. „.. Protože pan Stark ještě nešel spát."

Clint se zamračil a bradou ukázal směrem k digitálním hodinám na obrazovce. 9:47 „To musel mít velmi zajímavý noční program."

„Celou noc strávil ve společnosti pana Lokiho," opáčil J.A.R.V.I.S.

V příští vteřině byla celá místnost svědkem velmi neobvyklého přírodního úkazu - Clint propadl záchvatu smíchu daleko dříve než by stihl založit šíp. Důležitá poznámka do budoucna: v takovém stavu nebyl schopen dýchat, natožpak klást nějaký odpor. Natasha sklopila pohled k zemi, jakoby tam snad hledala svůj roztříštěný poker face.

„Pošli ho prosím sem k nám," požádal o odstín bledší Steve dřív, než se stačila rozhořet jakákoliv debata.

×

„Dobré ráno!" zanotoval vesele Clint, jakmile si všiml přicházejícího Starka. Všechny oči se teď stočily jeho směrem.

„Dobrý," odtušil, prošel místností a zmizel na druhém konci. Trojice okamžitě vyskočila na nohy a následovala ho do kuchyně.

Tony se usadil za stůl, na němž ležela jeho improvizovaná snídaně, pil kafe a druhou rukou si podvědomě masíroval ztuhlý krk. Vypadalo to, že přemýšlel.

Clint dorazil jako první a rozhodně se nechystal nechat si ujít příležitost. „Copak? Loki nemá pohodlný gauč?" zeptal se s tou největší dávkou lhostejnosti, na kterou se při neustálém pochechtávání zmohl.

Tony se zamračil a položil šálek na stůl, ale pak se rozesmál. „Vlastně ani ne," zazubil se. Věděl, že víc škody napáchá vtipem než ostrou urážkou, a tak rádoby kriticky nakrčil obočí a pokračoval. „Gauč byl v pohodě, ale rameno má samou kost."

Za pohled na těch šest vytřeštěných očí a tři šokované tváře bych dal cokoliv.

„Copak? Ztratili jste řeč?" ptal se a napodoboval přitom Clintovu poslední otázku. „Fakticky doufám, že ne, protože stále čekám, co tak světoborného mi chcete říct."

Ještě chtěl dodat „Že jsem se musel vzdát takové zábavy.", ale i když to byla pravda, přišlo mu to už moc. Kdo ví, jestli by mu pak vůbec někdy uvěřili, že jsme se jenom koukali na filmy...

„Moc vtipný," odtušila Natasha, která se vzpamatovala jako první a dala si dvě a dvě dohromady. „Vlastně se ti to bude líbit, když jsou z vás teď takoví kamarádi."

Marně čekala na Tonyho reakci, protože ten si jen usrkl kafe a naklonil hlavu na stranu. Natasha byla překvapená, že v jeho tváři nedokázala číst, jakoby snad pozbyl veškerých emocí. Tony Stark byl jedním z těch, jejichž sebenepatrnější mimika a gestikulace jí toho řekla asi tolik co lektvar pravdy. Ale teď nic.

Mezitím se už Tony pustil do snídaně. „Týká se to Lokiho?" zeptal se mezi sousty.

Steve, který mu byl moc vděčný za změnu tématu, se ihned chytil. „Ano, jde o to-" spustil, ale dál už se nedostal.

„V tom případě u toho musí být. Jarve!" rozhodl Tony nekompromisně a pokračoval v jídle.

„Počkej, Tony, poslouchej."

„Jde o něj? Jde. Tak nechápu, v čem je problém," odpovídal trochu nezřetelně s plnou pusou vajíček.

„Chceme se s tebou na něčem domluvit."

Tony zpozornil. Vzdal se zbytku jídla a vstal od stolu, aby mohl čelit Stevovi tváří v tvář, plus minus deset centimetrů výšky. „O něm bez něj?" zeptal se mírně podrážděně.

„Tony, nebuď jak malej." Natasha se snažila postavit mezi ně, ale Tony jí to nehodlal dovolit. Steve hrdě vzdoroval jeho pohledu. „Vždyť ty víš, co všechno je v sázce."

„Takže pro vás je to pořád ten stejnej hajzl jako během invaze?"

Iron manova slova měla zcela jasně agresivní podtón, ale jeho tvář zůstávala naprosto neposkvrněna jakoukoliv negativní emocí. Než stačilo dojít k jakkoliv ostré výměně názorů, Brucovi došla trpělivost. Chytil překvapeného Tonyho za paži a táhl ho pryč z kuchyně.

„Hej, Bruci! Já s ním ještě neskončil!" bránila se jeho oběť, ale bylo to úplně marné. Tak jako tak nakonec skončil na gauči, který Avengers strategicky obklíčili.

„Mlč a poslouchej, než uděláš nějakou chybu." Bruce zaujal vůdčí místo a shlížel na Tonyho jako naprosto nekompromisním zjevení soudce. Naštvalo ho, že místo toho, aby se společně s nimi pustil do práce, málem všechno zkazil a tím i zpečetil můj osud. „Loki dostane šanci ukázat, že má mezi ostatními své místo a zaslouží si ho. Uděláme z něj Avengera."

„Ale vždyť jste sami slyšeli, že nechce!"

„O to se postaráš ty."

Když neměl Clint po ruce šípy, měl z něj Tony asi takový strach jako z rozzuřeného štěněte, ale přesto nakonec souhlasil. „Můžu to zkusit," řekl a Avengeři se s tím zjevně spokojili. Zatímco Steve a Clint zmizeli v kuchyni, Bruce a Natasha se usadili vedle Tonyho na gauč a zapředli prázdný hovor o počasí.

Tony seděl mlčky a přemýšlel tak usilovně, div že se mu nezačalo kouřit z uší. Nedělal si iluze, že od teď už bude všechno v naprostém pořádku, protože moc dobře věděl, o co tady jde. To nebyla důvěra, to byla strategie.

Připravují se na válku, uvědomil si a bezděky nakrčil obočí. Měl pocit, jakoby mu něco, co v jeho hlavě rozhodně nemělo být, ale přesto tam mělo své místo, šeptalo. Byla to zvláštní slova a on jim nerozuměl, ale ta jejich barva... Když se pořádně zaposlouchal nebylo zas tak těžké poznat, o čem mluví. Jeho vnitřní hlas, alespoň tak si to odůvodnil, ho volal do zbraně.

Tony se sebevědomě usmál a do jeho žil začal proudit adrenalin. Chtějí válku? Mají ji mít!

„Jarve, ať sem Loki ihned přijde."