Kapitola 30, Živý a mrtvý

Živý a mrtvý

„Žertuješ?"

„Ne, Loki, vážně." Tony se usilovně snažil nevšímat si pohledů všech v místnosti, usmívat se a ještě k tomu se chovat nenuceně, jako by se vůbec nic nedělo. „Co ti to udělá?"

„Ty po mně vážně chceš, abych dělal Avengerům – Jak jsi to říkal? – poradce?"

„Ne, říkal jsem –"

„Ale proč ne?" Natasha přerušila svůj maratón mlčení a vložila se do debaty. „Pro začátek by to stačilo."

„Pro začátek?" zeptal jsem se překvapeně.

Myslel jsem, že se je Tony chystal vyhodit z Toweru, a ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že mi u nich bude shánět práci. Chtěl jsem se ho teď a tady zeptat, proč změnil názor a jaký je nový plán, ale včas jsem se zarazil. Tony se mi snažil dát znamení v podobě nenápadného mrknutí, ale já měl co dělat, abych se ho neoptal, co to má s obličejem.

„Fajn," rezignoval jsem nakonec.

Tony se konečně přestal tak strašlivě šklebit. „Fajn," zopakoval a usmíval se u toho.

„Fajn," Natasha se také mírně usmála, „To by bylo," řekla, a pak nastalo ticho. Dlouhé a prázdné ticho plné rozpačitých a nicneříkajích pohledů, které směřovaly do každého koutu místnosti, jen ne ke mně.

Už už jsem chtěl vstát a zmizet zpátky na své patro – které už jsem mohl začít nazývat domovem –, když vtom se znovu ozvala Natasha.

Nevšiml jsem si, že za pomoci několika nevýrazných mimických signálů se stihla domluvit s Clintem, a potom ještě chvíli na telefonu chatovala s Furym. Pokud měl v tu chvíli někdo naprostou kontrolu nad situací, byla to právě ona.

„Podívej se na tohle," řekla a podala mi svůj telefon, „a řekni, co si o tom myslíš."

„Co to je?" ptal se okamžitě Tony a nakláněl se mi přes rameno, aby dobře viděl na obrazovku.

Byl to kamerový záznam z rohu tmavé, betonové místnosti. V obrazu byli celkem tři osoby, ale pouze dva z nich byli lidé.

„Nic, co by tě mělo zajímat, Starku," odtušil Clint. „Věc S.H.I.E.L.D.u"

Počáteční zvědavost vystřídal odpor. Tak v tomhle má prsty S.H.I.E.L.D.? Můj náramek z ničeho nic vážil snad tunu.

„Co je to za lidi?" Sledoval jsem záznam s čím dál větší averzí. „A kdo je ten třetí?"

„Ale no tak," Clint se ani nepodíval mým směrem a dál zkoumal obsah své sklenice. Kroužil zápěstím tak, aby se tekutina přelévala z jedné strany ke druhé, a tvářil se u to jako pán světa. „Zamysli se a možná na to přijdeš."

Tony po něm šlehl pohledem, ale místo ostré poznámky se vrátil zpátky k obrazovce. Byl zvědavější víc než já.

Dva uniformovaní lidé shlíželi na třetího, který před nimi klečel s pouty a ve svěrací kazajce. Byl to člověk, ano, ale poznal jsem to až na druhý pohled. Byl pokrytý krví, pravděpodobně svou vlastní, a měl zohavenou tvář, v níž byly sotva znatelné mužovy ostré severské rysy. Kolem ní mu visely zplihlé a krví slepené vlasy, a zakrývaly... Proboha!

Snažil jsem se skrýt vlastní zděšení. Kdyby nedýchal, nemrkal nebo zoufale netrhal svými pouty, aby se osvobodil, všechno by bylo v pořádku. Kdyby nežil, rozuměl bych tomu. Ale ten muž měl zlomený krk, opravdu ošklivě zdeformovaný, a stále žil.

Tony si toho očividně nevšiml. „Vězení?" hádal. „Výslech s mučením?"

„Toho nikdo nemučil," odtušil jsem bez sebemenší emoce. „Krev už je zaschlá, asi se předtím s někým popral."

Clint se zašklebil. „Bingo."

„S kým?" Tony ukazoval na dva muže stojící před jejich obětí. „S nima?"

„Pochybuji, prohlédni si jejich uniformu."

„Aha, logo S.H.I.E.L.D.u. Nějaká další nevinná oběť."

Clint si pohrdavě odfrkl, ale neřekl nic, aby nám náhodou neulehčil hádání.

„Přivedl ho někdo jiný a určitě má na sobě spoustu jeho krve," přemýšlel jsem s předstíraným klidem. „Tihle dva ho jenom vyslýchají."

A byla to pravda. Dvojice agentů kladla jednu a tu samou otázku ve všech známých jazycích, ale efekt byl stejný jako kdyby byli v místnosti sami. Jejich vězeň nehodlal spolupracoval, pouze mělce dýchal a škubal pouty i kazajkou. Až když jeho trýznitelé konečně zmlkli, muž zvedl hlavu.

Musel si uvědomit, že nemá šanci se osvobodit, a přesto se usmál. Zkrvavený obličej plný tržných ran propůjčil jeho úsměvu děsivou masku. „Namate pojma, s čim se zagrajvate."

Úplně ignoroval otázky, které se na něj sesypaly z úst obou agentů. „Konec je zdaj. Ja sem prvi iz mnogih. Oni prigdu a vezmu si svet."

„Rusák," ucedil Tony. „Jaké spory má S.H.I.E.L.D. s Evropou?"

„Sokovijec," opravila ho Natasha. „A nebyl to tak úplně člověk."

Zajatec naklonil hlavu a mdlé světlo v místnosti osvítilo odhalené krční obratle.

Teď už to viděl i Tony. „Co to kurva..."

Nebylo pochyb, že to není člověk. Má přerušenou míchu, to je bez diskuze, maso sedřené z kostí, a přesto žije. 

Jenže pak se stalo něco vážně divného. Řekli byste si, že musí být nesmrtelný, že když žije se zlomenou míchou, tak už ho nic nemůže zabít. Jenže chyba lávky.

Vězňův samolibý úsměv ve vteřině zmizel, místo něj mu z úst začalo vytékat neuvěřitelné množství krve. Dávil se, sípal a křičel, ale dva agenti to sledovali bez pohnutí jako dvě ledové sochy. Mohlo to trvat snad jen pár sekund – dlouhá chvíle ohromné agónie –, dokud mu hlava bezvládně neklesla na ramena. Teď už byl určitě mrtvý.

Je to starý záznam, uvědomil jsem si, proto o tom muži mluvila Natasha v minulém čase.

Rozhlédl jsem se po ostatních. Vyhýbali se mému pohledu a vypadalo to, že už ten záznam dříve viděli. Všichni kromě Tonyho. Ten se stále díval na displej, jakoby doufal, že ten muž zase ožije. Bohužel už se nenadechl. Dokázal jsem si představit, co teď Tony prožívá, protože já to cítil taky.

„Odkud se vzal?"

„Našli jsme ho ve Francii. Hydra ho půjčila jedné tamní mafiánské organizaci jako nájemného teroristu."

„Hydra?"

Tony mi rychle objasnil, kdo se pod tou zvláštní přezdívkou skrývá. 

„Takže pokusy na lidech, to je jasný," Tony najednou zapomněl, že S.H.I.E.L.D. nemá rád. Hydru očividně nesnášel. „JARVIS ho dokáže vystopovat až ke zdroji. Zpětně prohlídne všechny záznamy a –"

 „Nepotřebujeme tvou pomoc, Starku. Nejsi tu jediný, kdo má to nejlepší moderní vybavení. S.H.I.E.L.D. si ho dokáže vystopovat sám." Clint se přestal zajímat o svou sklenku a obrátil se přímo na mě. „My chceme vědět, jak se mu to stalo."

„Co?" Bez mrknutí oka jsem mu pohled oplácel. „Vypadám snad jako agent Hydry?"

„O co tady jde?" zeptal se ostře Tony. Přešel do ofenzívy tak rychle, že jsem si ani nebyl jistý, jestli to stále mluví on. Když se naštval, byl jako úplně jiný člověk. „Copak si tady někdo myslí, že v tom má prst Loki?"

„Nikdy jsme nic takového u Hydry neviděli, protože zjevně neměla ty správné prostředky. Není zvláštní, že se něco takového stalo tak brzo po útoku na New York?"

To byla poslední kapka. Tonyho pohár trpělivosti přetekl.