Kapitola 33, Naděje a jiné klamy

Naděje a jiné klamy

„Tak, to bychom měli." Jakmile za mnou zapadly dveře, Tony se otočil na podpatku a přímo na Thora. „Vysvětluj."

„A hned," přidala se Natasha. Celou dobu se držela spíš stranou jako by toho už měla dost a chtěla se zase vrátit do postele, ale nenechte se ošálit.

Když Jarvis zburcoval celý Tower, agentka byla na nohou jako první a okamžitě připravená do akce. Nevzbudila jí rána, kterou způsobil přistávající Thor, protože se úplně ztratila v hluku bouřky, ale tříštění skla už zaregistrovala. Na hlavním patře byla druhá, hned po Stevovi, a nikomu neuniklo, že i uprostřed noci vypadá stále stejně upraveně. Možná že vůbec nespala...?

Cestou stihla zkontrolovat telefon. Našla novou zprávu od Furyho o tom, že se Thor objevil v Londýně a setkal se s Jane Fosterovou. Díky agentům S.H.I.E.L.D.u se dozvěděl o mé přítomnosti a další informace z nich téměř vymlátil. Bez toho téměř.

Díky zuřící bouřce si myslela, že se teleportoval – použil, otevřel, přivolal nebo co se to s tím Bifrostem dělá – ale pro Thora nabitého adrenalinem by byl Bifrost moc pomalý. Vzal to po svých, no spíš to vzal vzdušnou čarou, a v New Yorku byl za chvilku.

Byl zmatený a šíleně naštvaný, ale hlavně hluchý na jakékoliv argumenty. Ignoroval marné snahy Steva i Tonyho, kteří se mu snažili vysvětlit situaci. „Počkej, nepozná tě," opakovali mu stále dokola se stejným efektem, jaký by měli s přednáškou z atomové fyziky, ale nemělo to cenu. Thor chtěl vidět svého bratra a chtěl to hned. Těžko říct, kde se stala chyba. Pokud se tedy nějaká chyba vůbec stala.

Tony mysliv, že když Thorovi vyhoví, pohnou se z mrtvého bodu zase o kus blíž k objasnění celé záhady, mě zavolal, ale očividně nepočítal s tím, co bude následovat. Situace se pro Thora stala už tak moc zmatenou, že úplně ztratil přehled. Nejdřív nemohl uvěřit, že jsem to já, a pak málem v šoku napadl Tonyho.

Natasha si nedělala iluze. Moc dobře si uvědomovala, že by měla proti Thorovi v boji tělo na tělo šanci asi takovou, jakou má plácačka na mouchy proti pteranodonovi. Steve na tom byl lépe, proto taky zasáhl jako první a přinutil Ásgarďana ke klidu násilím. Ale ani agenti nezaháleli – snažili se odvést Thorovu pozornost a rozptýlit ho dost dlouho na to, aby mě Tony stihl spěšně vyprovodit. Moc jsem jim to svým hlasitým protestem neulehčil, nakonec se to ale ukázalo prospěšným, protože Thor se přestal bránit a poslouchal. „Je pořád stejný," okomentoval to a přitom se smál jako člověk, ze kterého právě spadla všechna tíha světa.

Teď už byl zase zpátky při smyslech a začal přemýšlet, co se vlastně stalo.

„Neměl by tu být."

„To my víme taky," setřel ho Clint, který už toho měl tak akorát dost, a toužil si prostě sednout, zavřít oči a poslouchat dlouhý příběh o tom, jak se to všechno seběhlo. „Zbytek nám ale uniká."

„Nechápu to," Thor se snažil pochopit, co za hru to s ním vesmír rozehrál, ale čím usilovněji přemýšlel, tím silnější měl pocit, že hledá konec Möbiovy pásky. „Nic nedává smysl."

„Thore, prosím začni od začátku."

Thor vzdal veškeré snahy zapojit mozek. Tohle prostě nešlo pochopit s tím, co měl. Potřeboval víc informací.

„Můj bratr by tu neměl být," začal vyprávět, ale bohužel ze špatného konce.

„To my víme taky!" rozčílil se Clint, div že si ze šílenství nezačal rvát vlasy.

„Tak kde by měl být?" zeptal se Bruce, čímž trefil hřebíček přímo na hlavičku.

„No, to je právě ono," Thor zaváhal a znovu se otočil směrem, kterým jsem odešel. „Loki by neměl být."

„Co tím chceš říct? Že zemřel?" zjišťoval Steve.

„Myslel jsem si to."

„Zase? To už tu taky jednou bylo."

Bruce statečně odolal Clintovu sarkasmu a raději se rozhodl ověřit svou teorii. „Thore, co se vlastně stalo, když jste opustili Zemi? Bylo nějaké ásgarské soudní řízení?"

„Ano. Zatímco já jsem Tesseract do bezpečí otcovy pokladnice, on se setkal s Lokim. Bylo to sotva pár minut, nikdy by mě nenapadlo, že..." Povzdechl si. „Jako trest určil něco, čemu se říká soud Yggdrasilu."

„Yggdrasil?" Steve začal ztrácet nit hovoru.

„Světový strom," vysvětlil pohotově Bruce, který za poslední dobu přečetl víc knih o severské mytologii než stránek Bible za celý svůj život. „Propojuje Devět světů a drží je pohromadě."

„To je přece hloupost!" rozčílil se Tony. „Nic takového neexistuje! Je to vědecky nemožný."

„To samé jste říkali o magii," poznamenal Thor. „Nevím, jak to funguje a ani jaký to má smysl – na to byste se museli zeptat Lokiho – ale jde o to, že Yggdrasil je nějaká síla, kterou mágové potřebují pro svá kouzla. No a pro mága, který ji zneužíval ke zlým činům, určí trest a rovnou ho vykoná."

„Zní to jak pohádka, kterou se straší malý děti."

Thor přikývl. „Ano, to je."

„A jak to vypadá? Jak se to dělá?" Brucova fastinace bájemi a mýty rostla s každou další větou.

„Mág je odveden do jednoho ze vstupů a tam ponechán svému soudci," citoval Thor jednu z nespočtu legend, které slyšel.

„A Loki?"

„Nejbližší vstup do Yggdrasilu je na okraji Ásgardu."

„Moment," zarazil ho Clint. „Takže ty chceš říct, že Lokiho prostě shodili z konce planety?"

Přikývl.

„A ty ses na to JENOM koukal?"

Přikývl.

„A NIC jsi neudělal?"

Thor trochu svěsil ramena, ale přikývl. „Nemohl jsem jinak."

Tony chvilku jen zíral, ale pak mu na jazyk přišlo tolik slov, že nevěděl, kterou myšlenku vyslovit dřív. „To je teda dobrý. Ty tu pořád rozhlašuješ, že je to tvůj bratr – sice adoptovanej, ale furt tvůj bratr – , a pak přijdeš zpátky domů a najednou ti nevadí, že ho přímo před tvýma očima zabijou?"

Thor zrudl a zaťal pěst. „Já s tím nemohl nic udělat!" vykřikl zoufale.

„Kecy!" odsekl Tony. „Proč jsi ho nezachránil, když ti prej na něm tak moc záleží?!"

„Ničemu by to nepomohlo!" Tohle už začalo zavánět rvačkou. „Tak bych s ním utekl – a co pak? Myslíš, že by se mohl skrývat? Loki? Že by se chtěl schovávat? Že už by nic dalšího neprovedl?

Našli by ho, dřív nebo později. A bylo by to ještě mnohem horší. Takhle jsem měl aspoň naději, že Yggdrasil..."

„Že co? Že ho nechá jen tak jít? Za vraždu?" Tonymu neuniklo, za jak krátkou dobu vzal na vědomí něco jako světový strom. Co přijde dál? Upíři?

„Vraždy." V těchto věcech byla Clintova paměť neomylná.

„Nevím, co jsem si myslel," povzdechl si Thor a část napětí z něj opadla. Rychle si v hlavě procházel všechny knihy o Yggdrasilu, které od mé údajné smrti přečetl. Nebylo jich mnoho, nutno říct, ale všechny mu daly jednu jedinou informaci, po které tolik toužil. „Jenže nikde se přímo nepíše, že je to jasná smrt," řekl. „Pouze se to předpokládá.“

Clint nechápavě nakrčil obočí. „Jaký to má teda smysl?"

Thor to přešel. Rozčilovaly ho Tonyho argumenty, protože měly smysl, ale ty Clintovy řeči byly jenom hloupé a zaujaté urážky. „Účastní se toho i jiní mágové, protože prý cítí, když Yggdrasil přijme souzeného."

„A?"

„A přijal. Loki je oficiálně odsouzen Yggdrasilem."

„Takže oficiálně mrtvý?"

Thor souhlasil, možná až trochu moc vesele. „Oficiálně ano, ale naštěstí ne."

„Prej naštěstí," prskal Clint.

„Našli jsme ho před pár dny na jednom ostrově," Bruce bez váhání navázal na Thorovu část příběhu, ale u slova dlouho nevydržel.

„Totálně vymytej mozek a žádný vzpomínky," smál se Tony. „Nepamatoval si nás. Neví, že má rodinu. Neví, kde se tam vzal. A už vůbec netuší, že umí kouzlit."

„Bylo by dobré, kdyby mu to někdo vysvětlil," navrhla Natasha.

Thor vypadal překvapeně. „Vy jste mu nic neřekli?" divil se.

„Nic určitého," přiznal Steve. „Nejdřív jsme mu to nevěřili."

„A stále si ještě dáváme pozor," přidala se Natasha, „, ale myslíme si, že už by bylo načase se pohnout z místa."

„Rozumím, ale mohu vás zjistit, že tohle není Lokiho styl."

„Že není?" Clint neskrýval vlastní překvapení. „A co obsazování Země? To byl jeho styl?"

„Vlastně to dávalo docela smysl..."

„Jo?" protáhl Clint. „Vážně?"

„Po tom, co se Loki dozvěděl, že je adoptovaný, chtěl dokázat, že není náš nepřítel, a tak sám převzal vládu nad Ásgardem." 

Ať už čekal jakoukoliv reakci, nedočkal se. Mlčky na něj zíralo pět párů očí.

„Chtěl zničit vlastní rasu, jen aby se odlišil. Ale pro Ásgard plánoval skvělou budoucnost v míru a harmonii."

„Thore, zpomal, začínám se ztrácet." kroutil hlavou Steve. Severská mytologie mu byla na hony vzdálená. „Nepřítel? Vlastní rasu?"

„Loki není Ásgarďan?" zeptala se opatrně Natasha, pro kterou byla otázka původu dost osobní.

„Je obr, ne?" tipoval Tony. „Minimálně podle Wikipedie jo."

„Mraziví obři byli odpradávna naši největší nepřátelé a příběhy o nich se staly strašáky pro děti," vysvětloval Thor. „Pokusil se je zničit. Nutno říct, že mnohem účinnější cestou než já sám."

„Cože?!"

Nebylo tak úplně jasné, kdo tu myšlenku vyslovil dřív.

„Ano," přiznal bůh a vůbec se netvářil provinile. Zjevně to považoval za velmi vtipnou historku, která už je pro všechny zúčastněné dávnou minulostí. „To byl taky důvod, proč jsem se dostal na Midgard. Ohrozil jsem mír v Devíti světech."

„A co s tím má co dělat Loki?"

„Tomu se to skoro povedlo. Vlastně těm neřádům přidal pár pěkných kráterů na tu jejich zamrzlou planetku."

Skoro to vypadalo, že se Thor baví. A on se i skutečně bavil. „Loki chtěl všem, ale hlavně sám sobě ukázat svou cenu. Musel udělat něco, čím by dokázal, že nepatří mezi Mrazivé obry, ale Asgarďany."

A Thor se dal do dalšího vyprávění. Mluvil o všem, co předcházelo invazi Chitauri. O našem dětství, otázce následnictví a své korunovaci. O příchodu Mrazivých obrů a mé roli v tom, i výpravě na Jotunheim a svém vyhnanství. Řekl jim, jak jsem se chopil příležitosti, i jak to celé dopadlo.

Dokonce došlo i na pád z Bifrostu.