Kapitola 36, Komplikace s Lover Boy

Komplikace s Lover Boy

 „Ono to vyšlo," vydechl nevěřícně Tony a měl pravdu.

Průhledný bílý paprsek vyšel z nového vysokofrekvenčního laseru a skončil ve zdi naproti. Žádná exploze, žádný kouř. Žádná hromádka černého prachu.

Hrdinně jsem vypjal hrudník. „Pochyboval jsi snad?" zeptal jsem se stejnou samolibostí, jaká byla Tonymu vlastní.

„Samozřejmě!" Zvedl malý oválek ze stolu a odtancoval s ním k obleku Iron mana stojícího v rohu. „Sakra, Loki, jak jsi na to přišel?"

„Fyzikální pravidla jsou pravidla jako každá jiná," prohlásil jsem bez přemýšlení. „A všechno se řídí pravidly, takže když znáš pravidla, víš, jak všechno funguje."

„Hm, to má hloubku."

Zamyslel jsem se na tím, co jsem právě řekl. Přišlo mi to jako ta nejstarší pravda světa, ale prostě jsem nedokázal pochopit, jak jsem na to sakra přišel?

„Probíhá kalibrace," ozval se Jarvis z reproduktorů. „Kalibrace dokončena. Gratuluji, pane, jste první majitel vysokofrekvenčního laseru. Mám dát Váš nový vynález ihned patentovat?"

„Díky, Jarve, to budeš zlatíčko."

Zatímco montoval novou součástku ke svému nejnovějšímu modelu Iron mana, hodně mi toho o něm řekl. Jak funguje, co umí a vůbec všechno, co mu přišlo na mysl. Hned jsem poznal, že je na sebe hrdý, a přesto když mluvil o obloukovém reaktoru, jsem se nemohl zbavit pocitu, že ta pýcha je pocit hořkosladký.

„Budu muset přehodnotit svůj názor," řekl, když jsme skončili. „Nejsem tu jediný génius."

„Nepřeháněj," krotil jsem ho. „Nejsem génius. Potřeboval jsi prostě jiný úhel pohledu."

Tony si vyskočil na pracovní stůl a jedním pohybem ruky smetl nepořádek. I když seděl na stole, byl pořád o hlavu menší.

„Možná. Nebo jsi prostě hodně chytrej emzák."

Věnoval jsem mu úsměv. „Proti tomu se nedá protestovat."

„Jsem si jistej, že bys dokázal velký věci, kdybys dostal příležitost."

„No, jsem přece Avenger," namítl jsem a obešel stůl, který mi stál v cestě. To mi přijde jako dobrej začátek."

Tony seděl na stole a bedlivě mě pozoroval. Ve vzduchu klátil nohama a tvářil se zamyšleně.

„Co je?"

Až za ostudně dlouhou dobu mi došlo, že se nekouká na mě, ale za mě. Můj mozek se pak znovu předvedl v tom nejlepším světle a vysloužil si zlatou hvězdičku otázkou: Proč se tak culí na ten kávovar?

Zvedl jsem oči od kávovaru k velkému plakátu na zdi. Queen.

„Tak mě napadlo," Tony seskočil se stolu a začal ke mně přibližovat pomalými línými kroky, „jestli někdo naučil Jeho Veličenstvo tančit?"

„Já jsem, ehm, no..." Zcela instinktivně jsem začal couvat. „Nevím. Nezkoušel jsem to."

„Jarve, pusť tam něco pomalejšího," poručil si.

„Máte konkrétní přání, pane?"

Odpověděl bez váhání. „Good Old-Fashioned Lover Boy."

Už stál sotva krok ode mne.

„Jen klid princezno, dlužím ti službičku za ten laser." Chytil mě za předloktí a přitáhl blíž k sobě. „A Tony Stark splácí dluhy hned."

Mojí ruku si dal na rameno, svou mi ovinul kolem pasu a hudba začala hrát. Tony udělal první krok.

I can dim the lights
And sing you songs full of sad things
We can do the tango just for two

Neptejte se, co mě to napadlo. Proč jsem setrval tři dlouhé minuty lekce tance v objetí nejžádanějšího muže Ameriky? Řeknu vám to zcela jednoduše − protože jsem prostě mohl. A protože, nebudu lhát, to byla zábava.

And tell me how do you feel right after all
I'd like for you and I to go romancing
Say the word your wish is my command

Říkejte si, co chcete, myslete si, co chcete, stejně to byla jenom lekce tance. Nic víc. Nic míň.

Hey boy where did you get it from?
Hey boy where did you go?
I learned my passion in the good old fashioned school of lover boys

Tony si broukal, hlavu opřenou o mé rameno. Vnímal jsem rytmus a cítil kouzlo atmosféry stejně jasně jako tlukot vlastního srdce.

Dining at the Ritz we'll meet at nine precisely
I will pay the bill you taste the wine
Driving back in style in my saloon will do quite nicely...

×

Důvod, proč celou tuhle věc vůbec zmiňuji, je tak trochu... sporný. Poslední dvě kapitoly jsem několikrát − přesně třikrát − vyškrtl, stránky jsem vytrhl a prostě spálil. Ale pak, když jsem si to sám pro sebe četl, tak to bez nich prostě nefungovalo.

Nejsem slepý. Vím, čím to zavání, a jsem si jistý, že si to tak všichni vyloží. (A je mi to upřímně jedno, jasný? Já s ním neflirtoval a tečka!) Jenže když vynechám tenhle večer, současně s ním se ztratí i hloubka přátelství, které jsme si s Tonym stihli vytvořit, a všechny ty věci, co Tony ještě udělá, ztratí na významu. Uznávám, že těch pár dní nemohlo vzniknout nic světoborného, ale kuš. Přestaňte remcat a čtěte dál.

×

Bylo asi hodinu po půlnoci, ale já se stejně cítil plný energie a tudíž připravený na další křížový výslech Thora. Že by v tu dobu mohl spát mě vážně nenapadlo.

Tony už zase posedával na stole a i přes mé námitky, že mu to na výšce stejně nepřidá, odmítal slézt a odbýval mě slovy: „Vypadat jako rozhledna není sexy."

Co si budem − očividně záviděl.

Na celou věc s laserem a Lover Boy už nepřišlo slovo víc než tři hodiny. Témata se střídala rychleji než Tonyho partnerky, o kterých mi podal velmi podrobnou zprávu. Díky Bohu − teda všem bohům − že už má Pepper. Tímhle tempem by mu za pár let došly možnosti.

Zrovna jsme vášnivě debatovali o Brucovu problému s Hulkem, kontaminovanou krví a vším tím zářením okolo, když si Jarvis vyžádal pozornost. Tak, abych na to neviděl, začal něco promítat Tonymu na displej. Mohl se snažit, jak chtěl, ale zvuky střelby a ženského křiku přede mnou neskryl.

Natáhl jsem se a vytrhl mu obrazovku z ruky. „Co to máš? Proč se na to koukáš?"

Tony nevypadal, že by se o tom se mnou chtěl bavit. Vlastně nevypadal, že by se zrovna teď chtěl vybavovat s kýmkoliv. Běhal od stolu ke stolu, ze kterých sbíral z něj šroubky a šroubováky různých velikostí, a pak s nimi zamířil k obleku. „Kurva, už zase," nadával u toho.

Dál jsem sledoval dění na displeji. Byl to záběr z vrchu na nějakou starou, napůl dřevěnou vesničku někde v poušti. Všude byla spousta písku, prchajících lidí a zahalených mužů se zbraněmi. V rohu, téměř za okrajem záběru, stála odkrytá dodávka plná beden s logem Stark Industries.

„To je živě?!" zděsil jsem se hned, jak jsem toho byl schopný.

„Jo." Ani nevzhlédl. Veškerou pozornost věnoval rozmontované části obleku, aby ji co nejdříve dal zase dohromady. „Někdy se ke zbraním Stark Industries dostanou špatní lidi a používají je jinak, než jak bych to schválil. Když se někdo takovej objeví, postará se o to Iron man."

Nešlo si nevšimnout, jak se automaticky vyhnul slovům „moje firma". Výjimečně jsem to přehlédl a ani jsem si do něj nerýpnul. Bylo tu totiž něco jiného.

„Jenom Iron man? Ne Avengers?"

„Sólo akce," přisvědčil. „Tohle je moje soukromá záležitost. Avengerů se to vůbec netýká, akorát by se mi pletli do cesty."

Přebytečné součástky hodil někam za stranou. A ještě než se skelet z kovu otevřel, Tony se ke mě otočil. „Běž spát. Nebo ponucuj, mně je to vlastně jedno. Uvidíme se ráno. Přijdu si s Thorem popovídat o Ásgardu." Začal se soukat dovnitř obleku „Zajímalo by mě, jak jste na tom technicky a vůbec po vědecký stránce, protože by fakt úžasný, kdyby −"

„ANTHONY EDWARDE STARKU!" vykřikl jsem velké jeho jméno. Nevím, jestli to víc překvapilo mě nebo jeho, ale účel to splnilo. Zastavil se a zůstal na mě zíral. „Nemysli si, že se jen tak sbalíš a půjdeš testovat nevyzkoušený zbraně!" Na důkaz vzdoru jsem bojovně vystrčil bradu. „Rozhodně ne beze mě!"

Usmál se.

O deset minut později jsem se nacházel dva kilometry nad zemí. A pak už to šlo všechno ráz na ráz...