Přeskočit na hlavní obsah

Loki [CZ FF]

 Loki [CZ FF]

Mé jméno je Loki.

V mém životě se stalo něco opravdu neobvyklého, a právě o tom budou tyto paměti. Rozhodl jsem se je sepsat, protože je to historická událost, kterou stojí za to zachovat pro budoucí generace.

Za své zločiny vůči Midgardu jsem měl být souzen Ódinem Všeotcem na Ásgardu, ale on se rozhodl pro něco mnohem krutějšího, než by byl žalář - soud od prastarého stromu Yggdrasilu. 

Očekával jsem smrt v nikdy nekončící agónii, tak proč jsem se probudil na Midgradu v pamětí čistou jako nepopsaný list papíru?

Parta tamějších obyvatel, takzvaní Avengers, přišla se skvělým nápadem⁠⁠ - udělat ze mě jednoho z nich. 

Vypadalo to na nový začátek, ale Yggdrasil měl se mnou jiné plány - na Midgardu jsem měl poslání, na němž záležela budoucnost celého vesmíru, ale o kterém jsem neměl ani tušení.


Na postavy nevlastním žádná práva. Příběh je fikce a nevznikl za účelem zisku. Na přidané obrázky a GIFy nevlastním žádná práva. Všechny grafické přílohy patří svým autorům.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 38, Začíná to být záhadné

Začíná to být záhadné „Jak jako  objevil ? Snad přistál, ne?" „Nikoliv, pane. Pravděpodobně se jedná o teleportaci." Jako jeden muž – ve skutečnosti jako jeden tým – jsme se vrhli blíž k oknu a marně napínali zrak do tmy, jenže na plošině jsme nikoho neviděli. Ani světla velkoměsta pod námi nebyla tak jasná, aby osvítila celý stín. „Thore? Někdo od vás?" zeptala se Natasha s očima přilepenýma na zahnutou plošinu a já se přistihl, že mi ta změna tématu přinejmenším vyhovuje. „Ne," zavrtěl hlavou Thor. „Z Ásgardu je možné přijít pouze díky Bifrostu a ten nebyl otevřen, to bych si všiml." Pečlivě jsem sledoval hru stínů venku. Připadal jsem si jako lovec, který číhá na kořist a čeká až – „Někdo tam skutečně je," hlesl jsem a Thor přikývl. Ve tmě se zaleskla čepel. „A je ozbrojený," přidal se Steve. „Narozdíl od nás," zamračila se Natasha. V tu chvíli, jako by to snad byl rozkaz, se Steve, Clint a Natasha rozběhli pryč, v patách jim byl Bruce. Thor z...

Kapitola 42, Pravda horší než všechny lži světa

Pravda horší než všechny lži světa T ak to už bylo moc i na ně. Celá záležitost s Avengers měla být jednorázová akce, to si víceméně všichni uvědomovali. Zahnat emzáky plus zavřít Lokiho rovná se status nedobyvatelné planety – to byl původní plán. „ Uděláme si reklamu," tvrdil Fury, „a až se po vesmíru roznese, že Země není bez ochrany, budeme mít pokoj." „ Než najdeme způsob, jak se lépe bránit," dodávala agentka Hillová duchapřítomně, a myslela tím zbraně z kosmického materiálu, geneticky vylepšené vojáky a mnoho dalšího, o čemž se raději nebudu vůbec zmiňovat, abych nevyvolal u midgardských čtenářů hromadnou paniku. (I když by to byla jistě velmi pěkná podívaná.) Zpátky k tématu – podařilo se (plus jako bonus všichni přežili) a tím to mělo skončit. Čistě pro image se opravil, nebo spíš znovu postavil, Avengers Tower a tým se nechal občas vidět někde na nějaké akci v rámci mezinárodního boje proti terorismu. Jen aby to vypadalo, že jsou schopní a kdyby se cokoliv n...

Kapitola 41, Válka

Válka Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce. Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu. Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo. Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal arm...